Seznam bodů

Bojujte proti přílišnému pečování o svou vlastní osobu, buďte k sobě nároční! Často příliš myslíme na své zdraví, na odpočinek, který samozřejmě nesmí chybět právě proto, že je zapotřebí vrátit se k práci s obnovenými silami. Ale odpočinek —už jsem o tom psal před mnoha lety— nemá být pouhým nicneděláním, měli bychom se rozptýlit nějakou méně náročnou činností.

Jindy se uchylujeme k falešným výmluvám a jsme příliš pohodlní, zapomínáme na svou odpovědnost, která spočívá na našich bedrech, spokojíme se tím, že se zbavíme nějaké povinnosti, necháme se ukolébat řadovými rozumovými důvody, abychom mohli stát se složenýma rukama, a zatím satan a jeho spojenci si dovolenou nikdy neberou. Pozorně poslouchej a uvažuj o tom, co napsal svatý Pavel křesťanům, kteří byli otroky: naléhal na ně, aby poslouchali své pány: neposlouchejte jenom naoko, abyste se líbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří s radostí plní Boží vůli. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Jak dobrá rada pro tebe i pro mne!

Požádejme našeho Pána Ježíše Krista o světlo a poprosme ho, aby nám v každém okamžiku pomohl vidět tento božský smysl, který mění naši profesionální práci ve stěžejní kámen, na kterém spočívá a okolo kterého se točí naše povolání ke svatosti. V evangeliu najdete, že Ježíš byl znám jako faber, filius Mariae , dělník, syn Marie. Tak i my musíme s posvátnou hrdostí ukazovat svými skutky, že jsme přece dělníci, muži i ženy práce!

Vždy bychom měli jednat jako Boží vyslanci. Proto bychom měli mít na zřeteli, že Bohu dobře nesloužíme, když zanedbáváme svou práci, když s ostatními lidmi nesdílíme úsilí a obětavost při plnění pracovních závazků, když se o nás bude říkat, že jsme neúspěšní, nesolidní, lehkomyslní, nepořádní, líní, neužiteční budižkničemu… Protože ten, kdo zanedbává tyto povinnosti, zdánlivě ne tak důležité, těžko zvítězí nad jinými povinnostmi v duchovním životě, které jsou ještě obtížnější. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci.

Musím vás upozornit na jednu nástrahu, kterou může použít satan —on totiž nikdy nemá dovolenou— pro naše zneklidnění. Třeba nás někdy napadne pochybnost, pokušení, že si pomyslíme, že bohužel kráčíme spíše zpátky nebo že sotva postupujeme dopředu, dokonce v nás může sílit přesvědčení, že přes to, že usilujeme o zlepšení, tak se spíše zhoršujeme. Ujišťuji vás, že tento pesimistický názor obvykle odráží nějakou falešnou iluzi, úzkost, kterou je třeba odmítnout. Stává se to v případech, že duše bývá pozornější, svědomí citlivější, láska náročnější. Nebo se stává, že milost nás osvěcuje intenzivnější a do očí pak bijí takové maličkosti, které by ve stínu nebylo vidět. Ať je to jak chce, měli bychom tyto zneklidňující myšlenky zkoumat pozorně, protože Pán se svým světlem od nás žádá více pokory nebo více velkorysosti. Vzpomeňte si, že Boží prozřetelnost nás vede bez ustání a neomezuje svou pomoc —podivuhodnými i drobnými zázraky— aby vedla své děti stále výše.

Militia est vita hominis super terram, et sicut dies, mercenarii, dies eius, život člověka na zemi je boj a jeho dny jsou dny nádeníka. Nikdo neunikne tomuto imperativu, ani lidé milující pohodlí, kteří to nechtějí brát na vědomí: odpadají z Kristových řad, a snaží se uspokojit jinde svou zahálčivost, svou marnivost, své nízké ambice, stávají se otroky svých rozmarů.

Jestliže je stav boje pro lidi přirozený, snažme se houževnatě plnit své povinnosti, rádi se modleme a pracujme s dobrým úmyslem, snažme se poznat Boží vůli. On pak naplní naše touhy po Lásce a na cestě ke svatosti budeme dělat pokroky, i kdybychom na konce života zjistili, že nám zbývá ujít ještě velký kus.

Obnovujte každé ráno svým serviam!, rozhodným budu ti sloužit, Pane!, úmysl neustupovat, neupadat do lenosti nebo netečnosti, konat svou práci s větší nadějí, s větším optimismem. Dobře víme, že když z nějaké potyčky vyjdeme jako poražení, budeme to moci překonat nějakým skutkem upřímné lásky.