Seznam bodů

Každým dnem se ti zdá, že jsi víc ponořen v Boha… říkáš mi. — Pak tedy budeš každým dnem blíž svým bratřím.

Plníš náročný životní úkol: časně vstáváš, modlíš se, chodíš ke svátostem, hodně pracuješ nebo studuješ, jsi skromný, umrtvuješ se…, ale pozoruješ, že ti něco chybí!

Zařaď do rozhovoru s Bohem tuto úvahu: Jelikož svatost — boj za její dosažení — je plnost lásky, musíš revidovat svou lásku k Bohu, a kvůli Němu i lásku k ostatním. Možná tehdy objevíš, že v tvé duši se skrývají veliké nedostatky, proti kterým jsi snad ani nebojoval: nejsi dobrý syn, dobrý bratr, dobrý druh, dobrý přítel, dobrý kolega, a protože miluješ nezřízeně „svou svatost“, jsi závistivý.

„Obětuješ se“ v mnoha „osobních“ drobnostech: proto jsi přivázán ke svému já, ke své osobě a v jádru nežiješ pro Boha ani pro ostatní, ale pouze pro sebe.

Někdy se snažíš ospravedlnit ujišťováním, že jsi roztržitý, nemotorný nebo, že máš reservovanou nebo nevstřícnou povahu. A připojuješ, že to proto ani pořádně neznáš osoby, s kterými žiješ.

— Poslyš: že tě ta výmluva zneklidňuje?

Vlož velké nadpřirozené vidění do všech detailů svého všedního života, poradil jsem ti. A okamžitě jsem dodal: spolužití s druhými ti během každého dne nabízí mnoho příležitostí.

Žít lásku znamená respektovat mentalitu ostatních a být pln radosti z jejich cesty k Bohu…, aniž by ses snažil, aby mysleli jako ty, aby se připojili k tobě.

— Chtěl bych ti předložit tuto úvahu, ty různé cesty jsou rovnoběžky; když každý sleduje svou vlastní, každý dojde k Bohu… Nenoř se do srovnávání ani nechtěj vědět, kdo směřuje výše: na tom nezáleží, důležité je, abychom všichni dosáhli cíle.

Že druhý je plný chyb? Dobrá… ale — nehledě na to, že dokonalí jsou pouze v nebi, vždyť ty také tolikrát nejsi příkladem pro své blízké a přesto tě snášejí a co víc, váží si tě: protože tě milují láskou, kterou Ježíš Kristus dával svým učedníkům: — a jak byli ubozí!

— Pouč se!

Stěžuješ si, že nic nechápe… — Mám jistotu, že dělá všechno možné, aby tě pochopil. Ale kdy ty vynaložíš trošku úsilí, abys pochopil jeho?

Dobrá, připouštím to: ta osoba se chovala špatně, její chování je zavrženíhodné a nedůstojné, nemá žádnou úroveň.

— Z lidského hlediska si zaslouží veškeré pohrdání!, dodals.

— Trvám na tom, že tě chápu, ale tvé poslední tvrzení nesdílím. Ten mizerný život je posvěcený: Kristus zemřel, aby jej spasil! Jestliže On jím nepohrdal, jak se toho můžeš opovážitty?

Jestliže se tvé přátelství sníží až k tomu, že se staneš spoluviníkem cizích podlostí, zbude z něho smutné bratříčkování, které si nezaslouží ani té nejmenší úcty.

Opravdu se život, sám o sobě ubohý a nejistý, někdy stává těžkým. — Ale to přispěje k tomu, aby ses stal více nadpřirozeným, abys viděl ve všem ruku Boží: a tak budeš lidštější a chápavější k těm, kdo tě obklopují.

Shovívavost je úměrná autoritě. Obyčejný soudce musí odsoudit — možná s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem — usvědčeného pachatele, který přiznal svou vinu. Nejvyšší představitel státu někdy uděluje amnestii nebo milost. Kající duši Bůh odpouští vždycky.

Díky vám jsem spatřil Boha, který zapomněl na moje bláznovství a přijímá mne s obrovskou láskou. Toto napsal svým blízkým po návratu do otcovského domu, jeden marnotratný syn 20. století.