Seznam bodů

Neopomíjej bratrské napomenutí, které je jasným důkazem nadpřirozené lásky. Stojí tě to značné úsilí, pohodlnější je držet se zpátky. Pohodlnější, ne však nadpřirozené.

A z těchto opomenutí budeš skládat účty Bohu.

Až budeš nucen přistoupit k bratrskému napomenutí, musíš jeho obsah i formu naplnit láskou a ohleduplností, láskou! Vždyť v té chvíli jsi nástrojem Božím.

Umíš—li milovat druhé a šířit jemnou a něžnou lásku Kristovu, stanete se jedni druhým oporou, takže ten, kdo by padal, pocítí, jak jej podpírá bratrská pomoc a jak na něj naléhá, aby byl věrný Bohu.

Upevňuj v sobě ducha umrtvování v drobných skutcích lásky a snaž se, abys zpříjemňoval všem lidem cestu ke svatosti uprostřed světa.

Mnohdy může být jediný úsměv nejlepším důkazem tvého pokání.

Nezapomínej se denně obětovat, abys sloužil druhým radostně, diskrétně a láskyplně a zpříjemňoval jim tak život.

Takovéto jednání je opravdovou láskou Ježíše Krista.

Musíš se snažit, aby všude, kde se objevíš, vládla ona „dobrá nálada“ — ona radost —, jež je plodem vnitřního života.

Procvičuj si neustále jedno velmi zajímavé umrtvování. Snaž se, aby se tvůj hovor netýkal pouze tvé osoby.

Říkal jsi mi: „Připadám si neschopný nejen pokračovat ve své cestě, ale také spasit se — má ubohá duše! — bez zázraku Boží milosti. Jsem chladný, ba netečný, jako bych byl divákem svého ‚případu‘, kterému na něm vůbec nezáleží. Budou tyto dny neplodné?

A přece, moje Matka je mou Matkou a Ježíš, mohu to tak říci?, mým Ježíšem! A navíc právě teď za mne některé svaté duše prosí.“

Pokračuj ve své cestě, drž se za ruku své Matky a neboj se říkat Ježíšovi, že je tvůj. Jeho dobrota pak rozsvítí jasné světlo ve tvé duši.

Nejsme dobrými bratry svých lidských bratří, nejsme—li schopni dodržovat zásady správného chování, i kdyby si je naše okolí vysvětlovalo mylně a reagovalo na ně nepříjemnými způsobem.

Ptej se často sám sebe: Dávám si záležet na lásce k těm, kteří se mnou žijí?

Uprostřed sobectví a lhostejnosti — hleď si každý svého! —, si vzpomínám na silné a statné dřevěné oslíky „běhající“ po stole… Jeden z nich sice ztratil nohu, ale pokračoval v cestě, protože ho podpírali ostatní.

Vytrvale si připomínej, že se v každém okamžiku podílíš na duchovním i lidském utváření těch, kteří tě obklopují, a díky požehnanému společenství svatých i všech ostatních duší: když pracuješ i odpočíváš, když jsi šťastný nebo ustaraný, když se při svých povinnostech nebo uprostřed ulice modlíš jako dítě Boží a mír z tvé duše vyzařuje do okolí, když je na tobě vidět, že jsi trpěl, že jsi plakal — a ty se usmíváš.