Seznam bodů

Ježíš Kristus – dokonalý Bůh a dokonalý člověk

Syn Boží přijal lidské tělo, on, který je perfectus Deus, perfectus homo, dokonalý Bůh a dokonalý člověk. V tomto tajemství se skrývá něco, co musí vyvolávat v křesťanech neklid. Ještě dnes cítím tehdejší pohnutí. Rád bych Loreto znovu navštívil a v myšlenkách tam zalétám, abych prožil Ježíšovo dětství, když rozjímám o tom, že se zde Slovo stalo tělem.

Iesus Christus, Deus homo, Ježíš Kristus, Bůh-člověk. To je jeden z velkých Božích skutků (srov. Sk 2,11), o kterých musíme vděčně rozjímat před Pánem, který přišel, aby přinesl na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení (Lk 2,14) – všem lidem, kteří chtějí svou vůli podřídit Boží vůlí: nejen bohatým a nejen chudým, všem lidem, všem bratřím. Neboť všichni jsme bratři, Boží děti, Kristovi bratři: jeho Matka je naše Matka.

Na zemi je jen jeden lid: lid Božích dětí. My všichni se musíme naučit tuto řeč, kterou nás učí náš nebeský Otec, řeč rozhovoru Ježíše s jeho Otcem, řeč, která mluví srdcem a rozumem, řeč, kterou teď prožíváme v modlitbě. Je to řeč kontemplativních lidí, kteří vedou duchoví život, protože si uvědomili, že jsou Božími dětmi. Tato řeč se projevuje v podnětech vůle, v osvíceních rozumu, v hnutích srdce a v rozhodnutích vést poctivý život, konat dobro, šířit radost a pokoj.

Podívejme se na Dítě v jeslích, které milujeme. Podívejme se na ně, ale dobře si uvědomme, že stojíme před tajemstvím. Toto tajemství musíme přijmout vírou a vírou také zkoumat prohloubit jeho obsah. K tomu potřebujeme pokoru, která je vlastní křesťanské duši: nechtít přizpůsobovat Boží velikost našim ubohým představám a našim lidským výkladům, ale uznat, že toto tajemství je ve své záhadnosti světlem, které osvěcuje život lidí.

Vidíme, říká svatý Jan Zlatoústý,že Ježíš vyšel z nás a z naší lidské přirozenosti, že se narodil z matky a panny, a nevíme, jak k tomuto zázraku mohlo dojít. Nepokoušej se to pochopit, prostě to přijmi, jak ti to Bůh zjevil a nehloubej zvědavě nad tím, co je pro tebe zahaleno tajemstvím. Takovým postojem se naučíme chápat a milovat; a toto tajemství pro nás bude naléhavým poučením, přesvědčivějším než každý lidský důkaz.

Podíváme-li se v tomto měsíci květnu, který právě začíná, na svět, na Boží lid (srov. 1 Petr 2,10), vidíme různé projevy mariánské úcty, různé zvyky, ať staré či nové, ale prožívané vždy ve stejném duchu lásky.

Je to jistě radostné zjištění, že úcta k Nejsvětější Panně je stále živá a probouzí v křesťanských duších nadpřirozenou touhu jednat jako domestici Dei, jako členové Boží rodiny (Ef 2,19).

Jistě i vy všichni, kteří v těchto dnech pozorujete, jak tolik křesťanů nejrůznějšími způsoby vyjadřuje svou lásku k Panně Marii, se cítíte jaksi více součástí církve, jako bratři všech těchto svých bratři. Je to jako rodinné setkání, když dospělé děti, které život odloučil od matky, se s ní opět shledávají při příležitosti nějakého svátku. A jestliže se mezi sebou dříve hašteřili a nechovali se k sobě dobře, ten den je to jiné; ten den se cítí jednotní, setkávají se všichni ve společné lásce.

Maria stále buduje církev, sjednocuje ji, udržuje ji v jednotě. Je obtížné na jedné straně mít úctu k Panně Marii a na druhé straně necítit jednotu s ostatními členy tohoto mystického Těla, nebýt v jednotě s jeho viditelnou hlavou, papežem. Proto tak rád vždy opakuji: omnes cum Petro ad Iesum per Mariam!, všichni společně s Petrem k Ježíši skrze Marii! A budeme-li se pokládat za údy církve, povolané být bratry ve víře, objevíme hluboké bratrství, které nás sjednocuje s celým lidstvem, neboť církev byla Kristem poslána ke všem lidem a ke všem národům (srov. Mt 28,19).

To, co jsem právě řekl, jsme jistě všichni zakusili, protože jsme měli příležitost ověřit si nadpřirozené účinky upřímné mariánské úcty. Každý z vás by o tom jistě mohl dlouho vyprávět. Já také. Vzpomínám si na pouť, kterou jsem vykonal v roce 1935 na jedno mariánské poutní místo v Kastilii – do Sonsoles.

Nebyla to taková pouť, jaké se obvykle konají. Nebyla hlučná ani masová: byli jsme jenom tři. Vážím si samozřejmě i ostatních veřejných projevů zbožnosti a mám je rád, ale osobně se raději snažím projevit Marii stejnou lásku i stejné nadšení osobními návštěvami, nebo jen v malých skupinách, je to jaksi důvěrnější.

Při oné pouti do Sonsoles jsem se dozvěděl o původu názvu této mariánské svatyně. Je to jen podružná podrobnost, ale vyjadřuje synovský vztah místního obyvatelstva k Panně Marii. Obraz naší Paní, která se tam uctívá, byl v době bojů mezi křesťany a muslimy ve Španělsku nějaký čas ukryt. Po několika letech sošku našli pastýři, kteří, jak vypráví tradice, když ji uviděli, zvolali. Ta má krásné oči! Jsou to hotová sluníčka!

Maria z nás dělá bratry

Nemůžeme se jako děti obracet na Marii a myslet jen sami na sebe, na své vlastní problémy. Nemůžeme vzývat Nejsvětější Pannu a pěstovat si své osobní, sobecké problémy. Maria nás vede k Ježíši a Ježíš je primogenitus in multis fratribus, první z mnoha bratří (Řím 8,29). Poznat Ježíše znamená tedy uvědomit si, že nemůžeme prožívat svůj život jinak, než že se dáme do služeb ostatních lidí. Správný křesťan se nemůže zastavit pouze u svých osobních problémů, neboť má žít s všeobecnou církví a myslet na spásu všech duší.

A tak dokonce i to, co by se dalo považovat za velmi soukromé a vnitřní – péče o vlastní vnitřní růst –, ve skutečnosti není osobní: neboť posvěcování jde ruku v ruce s apoštolátem. Měli bychom se tedy snažit o dobrý duchovní život a o růst v křesťanských ctnostech a myslet přitom na dobro celé církve, neboť bychom nemohli konat dobro a učit druhé poznávat Krista, kdyby v nás nebylo upřímné úsilí o praktické uskutečňování učení evangelia.

Naše modlitby, jsou-li naplněny tímto duchem – i když začínají myšlenkami a úmysly zdánlivě osobními –, nakonec budou směřovat ke službě bližním. A jestliže půjdeme vedeni za ruku Nejsvětější Pannou, ona způsobí, že se budeme cítit bratry všech lidí: protože všichni jsme dětmi toho Boha, jehož ona je dcerou, manželkou i matkou.

Problémy našich bližních by měly být i našimi problémy. Křesťanské bratrství má být zakotveno v naší duši tak hluboko, aby nám nikdo nebyl lhostejný. Maria, Ježíšova matka, která se o něho ráda starala, vychovávala ho a žila s ním v jeho pozemském životě a nyní je u něho v nebi, nám pomůže, abychom poznávali Ježíše mezi námi, Ježíše, který je s námi v potřebách našich bratří – lidí.