"Bůh stvořil na počátku člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování" (Sir 15, 14). To by však nešlo, kdyby tento člověk neměl možnost svobodné volby. Před Bohem jsme odpovědni za všechno, co svobodně děláme. Není možná žádná anonymita, člověk stojí před svým Pánem a záleží na jeho vůli, zda bude žít jako jeho přítel nebo nepřítel. Tak začíná cesta duchovního zápasu, což je záležitost na celý život, protože zde na zemi nikdo nedosáhne plnosti svobody.

Naše křesťanská víra by nás měla vést k tomu, abychom vytvářeli ovzduší svobody pro všechny lidi. Měli bychom začít tím, že budeme odmítat jakýkoliv nátlak při hlásání víry. Když jsme ke Kristu vlečeni, věříme, aniž bychom chtěli, je používání násilí a nerespektuje se svoboda. Člověk, aniž chtěl, může přistoupit k oltáři, může, přijímat svátosti. Ale věřit může pouze ten, kdo chce. Je tedy jasné, že když člověk dospěje do věku, kdy dostává schopnost používat rozumu, se pro vstup do církve jako odpověď na vytrvalé Boží výzvy vyžaduje osobní svobodné rozhodnutí.