Vzpomeňte si na podobenství o hřivnách. Služebník, který dostal jednu hřivnu, ji mohl, jako jeho partneři, dobře využít, starat se, aby nesla užitek využít svých schopností. O čem uvažuje? Má strach, že o ni přijde. Dobře. Ale potom? Zakope ji do země. A tak ta hřivna nepřinese užitek žádný.

Nezapomeňte na tento případ chorobného strachu čestně využít schopnosti pracovat, inteligence, vůle, celého člověka. Zakopu ji do země, zdá se, že říká tento nešťastník, ale moje svoboda zůstane v bezpečí. Ne. Svoboda tady degradovala na něco velmi hmotného, ubohého, vyprahlého a suchého. Rozhodl se a volil, protože mu nezbývalo nic jiného než volit, ale zvolil špatně.

Není nic klamnějšího než dávat svobodu do protikladu k odevzdanosti, protože odevzdanost přichází jako důsledek svobody. Když se matka obětuje z lásky k dětem, zvolila, a podle velikosti této lásky se projeví i její svoboda. Když je tato láska veliká, svoboda je plodná a povede k dobru dětí. Tato požehnaná svoboda, která předpokládá odevzdanost, pochází z této požehnané odevzdanosti. A to je právě svoboda.