Seznam bodů

Je třeba živit v našich duších opravdovou hrůzu z hříchu. Pane — opakuj to s kajícným srdcem —, ať už tě víc neurážím!

Ale neděs se, když zjistíš přítěž ubohého těla a lidských vášní: bylo by hloupé a naivně dětské, kdyby ses teď začal zabývat tím, že „to“ existuje. Tvoje ubohost není překážkou, nýbrž ostruhou, která tě pobízí, aby ses více spojil s Bohem a abys ho vytrvale hledal, protože On nás očišťuje.

Mnoho bolí Pána nevědomost tolika mužů a tolika žen, kteří se vůbec nesnaží vyvarovat se dobrovolných lehkých hříchů. Je to normální — myslí si a ospravedlňují se — protože těchhle zakopnutí se dopouštíme všichni! Dobře mě poslouchej: také většina té chátry, která odsoudila Krista a přivodila mu smrt, začala pouze křikem — jako ostatní! — a tím, že přišli do Getsemanské zahrady — s ostatními! — …

Nakonec, pod tlakem toho, co dělali „všichni“, nedokázali nebo nechtěli couvnout zpět… a ukřižovali Ježíše!

Ani teď, po dvaceti stoletích, jsme se nepoučili.

„Felix culpa!“, zpívá církev… Šťastná vina, ta tvoje — šeptám ti do ucha — jestliže ti posloužila k tomu, abys znovu nepadl, a také abys lépe pochopil a podržel bližního, který není horší než ty.

Miluj svou vlast: vlastenectví je křesťanská ctnost. Ale jestliže se vlastenectví zvrátí v nacionalismus, který vede k tomu, že se jedny národy dívají lhostejně, s pohrdáním — bez křesťanské lásky a spravedlnosti — na jiné národy, je to hřích.

„K hříchu mne dosud nesvedli!“ — Působivá slova jednoho mladého člověka, jehož osobní život i veškeré úsilí člověka a křesťana téměř zničili mocní nepřátelé.

— Medituj a uč se: ať tě nesvedou ke hříchu!

Pokud člověk dobrovolně přistoupí na dialog s pokušením, pak ono odejme duši pokoj, stejně jako povolovaná nečistota zničí milost.

Šel po cestě nečistoty, celým svým tělem…, a celou svou duší. — Jeho víra se pozvolna rozplývá… i když je mu jasné, že to není problém víry.

Ano, žádej kajícně odpuštění a čiň hojné pokání za nečisté skutky svého minulého života, ale nechtěj na ně vzpomínat.

Pouze peklo je trestem za hřích. Smrt a soud jsou jen jeho následky, kterých se nebojí ti, kdo žijí v milosti Boží.

Uteč se pod ochranu Panny, Matka dobré rady, aby tvá ústa Boha nikdy neurazila.

Při meditaci vystupuje Kristovo utrpení z nezúčastněného rámce dějin nebo zbožné úvahy, aby se představilo před našima očima v celé své hrůze, ubíjející, kruté, krvácející…, plné lásky.

— A člověk cítí, že hřích není jen nějaká malá „pravopisná chyba“, ale že znamená křižovat, prorážet kladivem ruce a nohy Božího Syna a nechat mu puknout srdce.