Seznam bodů

Na zemi je šťasten ten, kdo se rozhodne, že šťastným být nechce. Jen cesta, která zahrnuje křesťansky snášenou bolest, kříž, plnění Boží vůle a skutky lásky, vede ke štěstí zde i na věčnosti.

„Servite Domino in laetitia!“ — Budu Bohu sloužit s radostí! S radostí, která bude důsledkem mé víry, mé naděje a mé lásky, která musí trvat věčně, protože jak nás ujišťuje apoštol Pavel, „Dominus prope est!“ — Bůh mne sleduje zblízka. Proto s ním půjdu s jistotou, že Pán je můj Otec, a s jeho pomocí splním jeho milou vůli, i když mě to bude něco stát.

Jedna rada, kterou jsem vám opakoval do omrzení: Buďte veselí, vždycky veselí! Ať jsou smutní ti, kdo se nepovažují za syny Boží.

Snažím se, jak nás nabádáte, nechat si aspoň kůži, aby moji malí bratři „šlapali po měkkém“. Kolik radosti je skryto v tomto zdánlivém „živoření“.

Další věřící mi napsal: „člověku, který je z jakéhokoliv důvodu nucen snášet samotu, nikdy neujde, když se mu některý z jeho bratří snaží pomoci. Když uvažuji o tom, že teď musím všechno snášet “sám„, často si uvědomím, že kdyby nebylo té “společnosti„, kterou si vytváříme na dálku — požehnaného obcování svatých! — měl by optimismus, který mě teď naplňuje, jen velmi krátké trvání.“

Nezapomeň, že někdy je třeba mít vedle sebe usměvavé tváře.

„Člověk ani nečekal, že budete všichni tak veselí“, zaslechl jsem.

Nenápadné, ale ďábelsky rafinované je úsilí Kristových nepřátel, kteří neúnavně roztrušují, že všichni Bohu oddaní lidé jsou pořád smutní a zachmuření. A bohužel, někteří z těch, kdo chtějí být „dobří“, jim svými „smutnými ctnostmi“ jen nahrávají.

— Děkujeme ti, Pane, že počítáš s našimi životy, plnými nefalšované radosti, aby se smazala ta falešná karikatura.

— Žádám tě také, abychom na to nezapomněli.

Ať nikdo nečte smutek nebo bolest v tvé tváři, když ve světě zanecháváš stopu po tvé oběti: děti Boží musejí být vždycky rozsévači pokoje a radosti.

Radost Božího muže, Boží ženy, musí být bezbřehá: mírná, nakažlivá, přitažlivá…; krátce řečeno, musí být tak nadpřirozená, tak nakažlivá a tak přirozená, aby přitahovala ostatní na křesťanské cesty.

„Spokojen?“ — Ta otázka mne přinutila k zamyšlení. — Nebyla dosud vymyšlena slova, jež by vyjádřila všechno, co člověk cítí — v srdci i ve vůli — když ví, že je Božím dítětem.

Vánoce. Píšeš mi: „Zároveň se svatým očekáváním Mariiným a Josefovým, také já čekám netrpělivě na Dítě. Jak spokojený budu v Betlémě! Cítím, že má radost bude bez hranic. Ach, a s ním se chci také znovu narodit…“

— Kéž by se toto tvoje přání stalo skutečností!

Upřímné předsevzetí: život s sebou přináší mnoho hořkostí, a proto budu druhým jejich životní cestu zpříjemňovat a usnadňovat.

Mnozí se cítí nešťastní právě proto, že mají všeho příliš. — Křesťané, pokud skutečně žijí jako děti Boží, budou trpět nepohodlím, horkem, únavou, zimou… — Ale nikdy jim nebude chybět radost, protože to všechno řídí nebo dopouští ten, jenž je zdrojem opravdového štěstí.

Na rozdíl od mnoha lidí, žijících bez víry a bez naděje, kteří se zmítají na pokraji úzkosti, hledajíce smysl svého života, ty jsi svůj cíl našel: On!

Tento objev bude do tvého života neustále vnášet radost, promění tě a představí ti denně množství krásných věcí, které ti byly neznámé a které ukazují, jak radostná a osvobodivá je cesta, která tě vede k Bohu.

Tvoje štěstí na zemi je úměrné tvé věrnosti víře a tvé čistotě a je totožná s cestou, kterou to Pán vyznačil.

Děkuj Bohu za to, že jsi spokojený, s hlubokou a tichou radostí.

S Bohem, uvědomil jsem si, se mi každý den zdá krásnější než ten předchozí. Žiji „po kousíčkách“. Jeden den mě zaujme nějaký detail; další den objevuji panorama, kterého jsem si dříve nevšiml… Někdy nevím, co mě ještě čeká.

Pak jsem si všiml, že On mne ujišťuje: každým dnem bude tvá spokojenost větší, protože se budeš hlouběji a hlouběji nořit do velkého a spletitého božského dobrodružství, které jsem pro tebe připravil. A uvědomíš si, že Já tě nikdy neopustím.

Radost je následkem odevzdání. Potvrzuje se každým návratem k povinnosti.

Jak velkou a nepomíjivou radost ti působí tvé odevzdání se Bohu! A jaký neklid, jakou touhu musíš pociťovat, aby všichni měli účast na tvé radosti!

Všechno, co ti teď dělá radost, se vejde do úsměvu, věnovanému Boží lásce.

Optimismus? Vždycky! Také když se ti zdá, že se ti nic nedaří: možná, že toto je hodina, kdy se má začít zpívat Gloria, protože jsi nalezl útočiště v Něm — a od Něho ti může přijít jen dobro.

Doufat neznamená začít vidět světlo, ale důvěřovat se zavřenýma očima, že Pán je má a že žije v jeho jasu. On sám je světlo.

Povinností každého křesťana je přinášet do všech končin země světlo a štěstí, v křížové výpravě plné síly a radosti, která by znovu rozhýbala i srdce zarmoucená a zkažená a pozvedla je k Němu.

Jestliže uřízneš kořen každému výhonku závisti a upřímně se raduješ z úspěchu druhých, nikdy neztratíš radost.