Seznam bodů

Nechybí mi opravdová radost, ba naopak. A přece, poznávám—li svou vlastní ubohost, musím nutně volat se svatým Pavlem: „Jak ubohý jsem to člověk!“

Jen tak sílí touha odstranit překážku, kterou tvoří mé vlastní já.

Žiješ spokojeně, velmi šťastně, i když občas pocítíš závan smutku, ba dokonce téměř pravidelně v sobě pociťuješ jakousi usazeninu zármutku.

Radost i úzkost mohou společně přebývat každá ve „svém člověku“ - ta první v novém, druhá ve starém.

Chceš—li přiblížit ostatní cestám Kristovým, musí být jejich prvním krokem vidět tvé vlastní štěstí, spokojenost i jistotu, že tvá cesta vede k Bohu.

Nedokazuješ—li vytrvalou péči o apoštolát svou modlitbou, obětí ani činy, je zřejmé, že nejsi spokojený a musíš upevnit svou věrnost.

Ten, komu nechybí dobro ani spokojenost, snaží se je předávat i ostatním.

Nabývám stále většího přesvědčení, že štěstí nebeské patří těm, kteří dokážou být šťastni na zemi.

Takto si představuji zcela zaručený návod na dosažení pozemského i věčného štěstí: Boží vůli se pouze nepodřídit, ale dobrovolně k ní přilnout, ztotožnit se s ní, zkrátka chtít Boží vůli.

Opakuji, že právě v tom spočívá tajemství radosti a míru.

Jak mě potěšila epištola z onoho dne! Duch svatý nás prostřednictvím svatého Pavla seznamuje s tajemstvím nesmrtelnosti a Slávy. My všichni lidé toužíme po věčném životě.

Chtěli bychom zvěčnit ty okamžiky svého života, které pokládáme za šťastné. Chtěli bychom oslavovat vlastní památku. Chtěli bychom učinit nesmrtelnými vlastní ideály. Proto ve chvílích zdánlivého štěstí, kdy máme něco, co mírní naši bezmocnost, všichni přirozeně vyslovujeme přání: „Navždy, navždy…“

Jak moudrý je ďábel! A jak dobře poznal lidské srdce! „Budete jako Bůh,“ řekl prvním lidem. To však byl krutý podvod. Svatý Pavel v tomto listě Filipanům poukazuje na božské tajemství, jak dosáhnout nesmrtelnosti a Slávy: Ježíš se sám sebe zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí…

Pomáhej mi opakovat do uší toho i onoho… a všech: věřící hříšník musí být nutně nešťastný a zklamaný, i kdyby dosáhl veškerého štěstí pozemského.

Je pravda, že důvod, který nás opravňuje nenávidět hřích, dokonce i ten lehký, a který musí všechny povzbuzovat, má nadpřirozený původ. Vždyť Bůh, v celé své nekonečnosti, nenávidí hřích nejvyšší, věčnou a nutnou nenávistí, protože zlo je pravým opakem nekonečného dobra… První význam, na který jsem poukázal, nás však může dovést k tomu poslednímu.