Seznam bodů

Činnost bez modlitby nestojí za nic: modlitba nabývá ceny obětí.

V první řadě modlitba; pak pokání; na třetím místě, teprve na třetím místě činnost.

Modlitba je základem duchovní stavby. — Modlitba je všemocná.

„Domine, doce nos orare!“ — Pane, nauč nás modlit se! — A Pán odpověděl: když se modlíte, říkejte: „Pater noster, qui es in coelis…“ — Otče náš, jenž jsi na nebesích…

Jak si nevážit ústní modlitby?

Pomalu. — Hleď, co říkáš, kdo jsi a komu to říkáš. — Protože uspěchaná mluva, bez času k rozmyšlení, je pouze rachocením prázdných nádob.

A se svatou Terezií ti řeknu, že to nenazývám modlitbou, i když při tom hojně pohybuješ rty.

Tvá modlitba má být liturgická. — Kéž bys nalezl zalíbení v recitaci žalmů a v modlitbách z misálu, namísto soukromých nebo osobitých pobožností.

„Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst,“ řekl Pán. — Chléb a slovo!: Hostie a modlitba.

Jinak nebudeš žít nadpřirozeným životem.

Vyhledáváš společnost přátel, kteří ti svým hovorem, svou náklonností, svým přátelstvím ulehčují vyhnanství tohoto světa…, i když tě přátelé někdy zradí. — Nevidím na tom nic špatného.

Ale… jak to, že nevyhledáváš každý den usilovněji společnost a rozhovor s velkým Přítelem, který tě nikdy nezradí?

„Marie si vybrala nejlepší úděl,“ čteme v evangeliu. — Zde je a pozorně naslouchá Mistrovi. Zdánlivě nečinná, modlí se a miluje. — Pak doprovází Ježíše na jeho kázáních po městech a vesnicích.

Jak těžké je doprovázet ho bez modlitby!

Že se neumíš modlit? — Postav se do přítomnosti Boží a jakmile řekneš: „Pane, neumím se modlit!“…, buď ujištěn, že už jsi začal.

Napsal jsi mi: „Modlit se je mluvit s Bohem. Ale o čem?“ — O čem? O něm, o sobě, o radostech, o strastech, o úspěších, o neúspěších, o ušlechtilých ambicích, o každodenních starostech…, o slabostech! A k tomu díkučinění a prosby a láska a zadostiučinění.

Zkrátka: Poznat ho a poznat sebe, stýkat se!

„Et in meditatione mea exardescit ignis.“ — A v mém rozjímání vzplanul oheň. — Proto se chodíš modlit: aby ses stal živým ohněm, který dává teplo a světlo.

Proto když nevíš, jak dál, když cítíš, že uhasínáš, nemůžeš-li přihodit vonná polena, přihoď větve a větvičky malých ústních modliteb, střelných modliteb, aby oheň zůstal hořet. — A dobře jsi využil daného času.

Musel jsem se zasmát nad netrpělivostí tvé modlitby. — Říkal jsi mu: „Nechci zestárnout, Ježíši…, tak dlouho čekat, než tě uvidím! Pak možná nebudu mít srdce tak hořící láskou, jako mám teď. Až budu starý, to se mi zdá pozdě. Teď by mé spojení s tebou bylo vroucnější, protože tě miluji čistou láskou mládí.“

Líbí se mi, že žiješ tímto „ambiciózním zadostiučiněním“: svět!, řekl jsi mi. — Dobře. Ale na prvním místě členové tvé nadpřirozené i pokrevní rodiny, obyvatelé země, která je naší vlastí.

Říkal jsi mu: „Ty mi nedůvěřuj… Ale já, já ti důvěřuji, Ježíši… Odevzdávám se do tvých rukou, tam nechám to, co mám: svoje ubohosti!“ — A myslím, že je to dobrá modlitba.

Modlitba křesťana nikdy není monologem.

„Minuty ticha“. — Nechejte je těm, kteří mají vyprahlá srdce.

My katolíci, děti Boží, mluvíme se svým Otcem, který je na nebesích.

Nezanedbávej svou duchovní četbu. — Četba udělala mnoho svatých.

V duchovní četbě — píšeš mi — si dělám zásobu paliva. — Vypadá to jako nehybná hromada, ale právě odtud moje paměť často spontánně čerpá podněty, které naplňují mou modlitbu životem a rozněcují moje díkuvzdání po svatém přijímání.

Válečná fronta u Madridu. Asi dvacet důstojníků ve veselém a ušlechtilém přátelství. Je slyšet píseň, pak další a ještě další.

Onen mladík s hnědým knírkem slyšel jenom tu první: Nechci srdce rozdělená; dám-li to své, dám je zcela.

„Jak se vzpírám dát celé svoje srdce!“ — A jeho modlitba vytryskla širokým a pokojným proudem.

Nedovedeš-li se umrtvovat, nikdy nebudeš duší modlitby.

Ať tvá vůle vyžaduje prostřednictvím odčiňování na smyslech to, co jí ostatní mocnosti odpírají v modlitbě.

Jedna duše modlitby říkávala: ať je Ježíš v úmyslech naším cílem; v náklonnostech naší láskou, v řeči naším námětem; v činech naším vzorem.

Nadpřirozený způsob jednání je opravdová vojenská taktika. — Udržuješ boj — každodenní bitvy svého vnitřního života — na pozicích daleko od hlavních hradeb své pevnosti.

A nepřítel útočí právě zde: proti tvému malému umrtvování, proti tvé každodenní modlitbě, proti tvé řádné práci, proti tvému životnímu plánu: a jen těžko se přiblíží až ke zranitelným věžím tvého hradu. — A pokud jich dosáhne, pak bez účinnosti.