Seznam bodů

Často vám připomínám onu dojemnou scénu z Evangelia, kdy Ježíš mluví k zástupům z Petrovy loďky. Tento zástup lidí, kteří šli za Ježíšem, stravuje srdce Božského učitele starostí o jejich duše. Ježíš chce, aby i jeho učedníci sdíleli tuto jeho horlivost. Když jim řekl, aby zajeli na hlubinu —duc in altum! — navrhuje Petrovi, aby spustil sítě k lovu.

Nechci se teď zabývat touto scénou podrobně. Chci jen, abychom se zamysleli nad tím, co říká sv. Petr, když se stává svědkem zázraku: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný. Jsem přesvědčen, že to velmi dobře vyjadřuje i osobní situaci každého člověka. Ale ujišťuji vás, že já, který jsem se ve svém životě setkal s tolika zázraky milosti, působící skrze lidské ruce, bych chtěl čím dále tím více volat: Pane, neodcházej ode mě, protože bez tebe nemohu udělat nic dobrého.

Právě proto chápu velmi dobře ona slova biskupa z Hipony, která znějí jako nádherná oslava svobody: Bůh, který tě stvořil bez tebe, tě bez tebe nespasí, protože tíhneme všichni, ty i já, i když je to smutné a dost nešťastné, k tomu, abychom se postavili proti Bohu a zavrhli ho, snad se svými skutky, nebo dokonce volali: nechceme, aby tento nad námi kraloval

Teď se zamyslíme nad podobenstvím o člověku, který se chystal na cesty, zavolal si své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Každému z nich svěřil jinou částku, aby ji spravoval v jeho nepřítomnosti. Myslím, že bude velmi vhodné soustředit se na jednání toho, kdo přijal jednu hřivnu: jeho jednání se u nás říká mazanost. Přemýšlí a rozvažuje ve svém nepříliš rozvinutém rozumu a rozhodne: šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

Jaké zaměstnání si asi zvolí ten člověk, jestliže zakopal pracovní nástroj? Rozhodl se neodpovědně a z pohodlnosti vrátit pouze to, co mu bylo svěřeno. Bude promarňovat minuty, hodiny, dny, měsíce, roky dokonce život! Ostatní se snaží, obchodují, velkomyslně se starají, aby získali více, než dostali. Je to spravedlivý zisk, protože doporučení bylo jasné: negotiamini dum venio , hospodařte, dokud se pán nevrátí. Ale onen člověk, ne, ten svůj život znehodnotil.

Přirozené lidské ctnosti od nás vyžadují vytrvalé úsilí, protože není snadné být dlouhodobě čestný v situacích, které vypadají, že ohrožují vlastní bezpečí člověka. Všimněte si jen, jak se řada lidí dívá na pravdivost. Opravdu vyšla z módy? Zvítězilo s konečnou platností kompromisní chování, oslazování hořkých pilulek a jiného okrašlování nepříjemné pravdy? Lidé se bojí pravdy. A proto tvrdí, že stejně už nikdo nežije pravdivě a nikdo neříká pravdu, že se všichni uchylují k přetvářce a ke lži.

Naštěstí však tomu tak není. Je mnoho lidí —křesťanů i nekřesťanů— odhodlaných obětovat svou čest i svou pověst za pravdu, nesnaží se za každou cenu vyhledávat přízeň těch, co jsou právě u vesla. Tito lidé milují upřímnost, a když zjistí, že se mýlili, svůj omyl dovedou přiznat a napravit. Nenapraví ovšem nic ten, kdo začal s lhaním, ten kdo z pravdy udělal pouhé zvučné slovo, které má jen skrýt jeho obojetné jednání.

Tak jedná náš Bůh. Když se vrací domů marnotratný syn, potom když rozmařilým životem promrhal všechny své peníze a potom co - ještě ke všemu - na svého otce zapomněl, tento však říká: "Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se" (Lk 15,22—23). Když se na našeho Boha Otce obrátíme s kajícností, vytěží z naší ubohosti poklad, z naší slabosti sílu. Co nám asi připraví, jestliže ho neopustíme, jestliže ho budeme denně navštěvovat, jestliže mu budeme říkat slova lásky, potvrzená činy, jestliže ho budeme o všechno prosit, protože věříme v jeho všemohoucnost a v jeho milosrdenství? Pro syna, který se vrátil poté, co ho zradil, připravil hostinu, co asi dá nám, jestliže jsme se vždy snažili zůstat po jeho boku?

Proto ať způsobem svého chování nepřipomínáme žádné urážky, kterých se nám dostalo, žádné ponížení, kterému jsme byli vystaveni - kvůli nespravedlnostem, nezdvořilostem a hrubostem, ke kterým docházelo - protože se nehodí, aby Boží syn držel v ruce připravený seznam utrpěných urážek. Nemůžeme zapomenout na Kristův příklad a naše křesťanská víre se přece nemůže měnit jako oblečení: může je zeslábnout nebo zesílit nebo se i ztratit. Nadpřirozeným životem se víra posiluje, a duše se děsí, když pozoruje ubohou lidskou nahotu, je—li zbavena všeho nadpřirozeného. A tak odpouštěj a děkuj: Bože můj, když se dívám na svůj život, nenacházím žádný důvod k pýše a už vůbec ne k povýšenosti: nacházím jenom mnoho důvodů pro to, abych byl pokorný a kál se. Vím velmi dobře, že ovládat znamená sloužit.

Živá modlitba