Tak jedná náš Bůh. Když se vrací domů marnotratný syn, potom když rozmařilým životem promrhal všechny své peníze a potom co - ještě ke všemu - na svého otce zapomněl, tento však říká: "Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se" (Lk 15,22—23). Když se na našeho Boha Otce obrátíme s kajícností, vytěží z naší ubohosti poklad, z naší slabosti sílu. Co nám asi připraví, jestliže ho neopustíme, jestliže ho budeme denně navštěvovat, jestliže mu budeme říkat slova lásky, potvrzená činy, jestliže ho budeme o všechno prosit, protože věříme v jeho všemohoucnost a v jeho milosrdenství? Pro syna, který se vrátil poté, co ho zradil, připravil hostinu, co asi dá nám, jestliže jsme se vždy snažili zůstat po jeho boku?

Proto ať způsobem svého chování nepřipomínáme žádné urážky, kterých se nám dostalo, žádné ponížení, kterému jsme byli vystaveni - kvůli nespravedlnostem, nezdvořilostem a hrubostem, ke kterým docházelo - protože se nehodí, aby Boží syn držel v ruce připravený seznam utrpěných urážek. Nemůžeme zapomenout na Kristův příklad a naše křesťanská víre se přece nemůže měnit jako oblečení: může je zeslábnout nebo zesílit nebo se i ztratit. Nadpřirozeným životem se víra posiluje, a duše se děsí, když pozoruje ubohou lidskou nahotu, je—li zbavena všeho nadpřirozeného. A tak odpouštěj a děkuj: Bože můj, když se dívám na svůj život, nenacházím žádný důvod k pýše a už vůbec ne k povýšenosti: nacházím jenom mnoho důvodů pro to, abych byl pokorný a kál se. Vím velmi dobře, že ovládat znamená sloužit.

Živá modlitba