Seznam bodů

Nebuď tak… nedůtklivý. — Nejmenší maličkost se tě dotkne. — Člověk musí vážit každé slovo, i když s tebou mluví o té nejbezvýznamnější maličkosti.

Nerozčiluj se, když ti řeknu, že jsi… nesnesitelný. — Pokud se nenapravíš, nikdy nebudeš užitečný.

Tvá mužnost, přímá a prostá, je tížena intrikami a klepy, jejichž jsi terčem, které nemají logiku a do kterých ses nikdy nechtěl zaplést. — Snášej pokoření, které ti tyto řeči působí, a ať tě tato zkouška naučí být diskrétnějším.

Svatou čistotu uděluje Bůh, když se o ni prosí s pokorou.

Nevítězíš nad sebou, neumrtvuješ se, protože jsi pyšný. — Že žiješ životem pokání? Nezapomínej, že pýcha je s pokáním slučitelná… — Dále: tvůj zármutek z tohoto pádu, po tvém nedostatku velkorysosti, je to zármutek, anebo vztek nad svou vlastní malostí a bezmocností? — Jak daleko jsi od Ježíše, nejsi-li pokorný…, i kdyby tvé důtky vydávaly denně nové růžové květy!

Jaká pachuť žluči a octa, popelu a pelyňku! Jak vyprahlé, potažené a rozpraskané patro! — Zdá se, že tento tělesný pocit je ničím ve srovnání s nechutí tvé duše.

— Žádají totiž od tebe více a ty to neumíš dát. — Pokoř se: zůstal by v tvém těle a v tvém duchu ten pocit hořkosti, kdybys dělal vše, co můžeš?

Ten Kristus, kterého vidíš, není Ježíš. — Je to nanejvýš jeho ubohý obraz, který může vytvořit tvůj zakalený zrak… — Očisti se. Vyjasni svůj pohled pokorou a pokáním. Pak… ti nebude chybět čisté světlo lásky. A budeš mít dokonalý zrak. Tvůj obraz bude opravdu ten jeho: bude to on!

Tvá křesťanská láska je… nafoukaná. — Z dálky přitahuješ: máš světlo. — Zblízka odpuzuješ: postrádáš teplo. — Jaká škoda!

Až uslyšíš potlesk nad svým úspěchem, ať ti v uších zazní také posměch, který vyvolaly tvé nezdary.

Nechtěj být jako ta pozlacená korouhvička na střeše této velké budovy: jakkoli se třpytí a ať je jakkoli vysoko, pro bytelnost díla nemá význam.

— Kéž bys byl starým kvádrem ukrytým v základech, pod zemí, kde by tě nikdo neviděl: díky tobě se dům nezboří.

Čím více jsem vyvyšován, můj Ježíši, tím více mě pokořuj v mém srdci, abych si uvědomil, čím jsem byl a čím bych byl, kdybys mě opustil.

Nezapomínej, že jsi… nádoba na odpadky. — Proto, když si tě Zahradník vybere, vydrhne tě, vyčistí… a naplní nádhernými květinami…, ani vůně ani barvy, které zkrášlují tvoji ošklivost, tě nemají vést k pýše.

— Pokoř se: nevíš, že jsi nádoba na odpadky?

Až se uvidíš, jaký opravdu jsi, bude ti připadat přirozené, že tebou pohrdají.

Už se můžeš zbavit těchto pyšných myšlenek: jsi štětec v rukách umělce. — Nic víc.

— Řekni mi, na co je štětec, nenechá-li malíře konat?

Aby ses stal pokorným, ty, tak prázdný a domýšlivý, stačí ti uvažovat nad těmito slovy Izaiáše: jsi „jako kapka rosy, která zrána padá na zem a je sotva vidět“.

Nepřináší-li ti poslušnost mír, je to proto, že jsi pyšný.

Tvé nadání, tvá sympatie, tvé vlastnosti… se ztrácejí: nenechají tě je využívat. — Uvažuj dobře o těchto slovech duchovního autora: „Kadidlo, obětované Bohu, není ztracené. — Náš Pán je více oslavován zřeknutím tvých vloh než jejich marným použitím.“

Veškerá naše síla je propůjčená.