Seznam bodů

Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty.

Chtěl bych, abychom se zamysleli nad tímto podobenstvím z hlediska, které nás právě zajímá. Tradice v tomto příběhu viděla obraz osudu vyvoleného národa a nám ukazuje hlavně to, jak na velkou lásku Pána odpovídáme my, lidé, nevěrností a nevděkem.

Konkrétně se chci zastavit u onoho: vydal se na cesty. Docházím k závěru, že my křesťané bychom neměli opouštět vinici, do které nás Pán postavil. Měli bychom využít všech svých sil na tuto práci na vinici, pracovat na lisu a po skončení denní práce odpočívat na věži. Kdybychom se nechali vláčet pohodlností, znamenalo by to odpovědět Kristu: Ale, vždyť moje roky jsou tady pro mne, ne pro tebe. Nechci se starat o tvou vinici.

Pán vám daroval život, smysly, schopnosti, bezpočet milostí. Nemáme právo zapomínat, že každý z nás je dělníkem spolu s mnoha jinými na poli, na které On nás postavil, abychom spolupracovali při získávání potravy pro ostatní lidi. Právě tady je naše místo, přesně určené, tady se máme denně s Ním vydávat a pomáhat mu tak v jeho vykupitelském díle.

Dovolte mi, abych se znovu zeptal: tvůj čas je pro tebe? Ne, tvůj čas je pro Boha! Je možné, že díky Božímu milosrdenství toto sobectví ještě tvou duši neovládlo. Říkám ti to proto, že se ti může stát, že budeš cítit, jak tvé srdce kolísá ve víře v Krista. Pro ten případ od tebe žádám, Bůh od tebe žádá, abys věrně a vytrvale ovládal svou pýchu, představivost, abys lehkomyslně neodcházel daleko, abys neopadl od víry.

Dělníci, kteří postávali na tržišti, měli času nazbyt, člověk, který ukryl hřivnu do země, promarnil hodiny, odešel pryč ten, kdo se měl starat o vinici. Všem je společná lhostejnost k velkému úkolu, svěřenému naším Mistrem každému křesťanu: máme se totiž považovat za jeho nástroje a tak i jednat, abychom měli spoluúčast na Jeho vykupitelském díle. Měli bychom prožít celý život v radostné oběti a odevzdanosti pro blaho duší.

Obvykle říkávám, že nás na tomto světě tři věci naplňují uspokojením a získávají nám věčné štěstí v nebi: silná, pevná, radostná a neochvějná věrnost víry, věrnost povolání, které každý z nás dostal, a čistota. Člověk, který uvázl v trní na cestě, ať už je to smyslnost nebo pýcha nebo něco jiného, zůstává tam ze své vlastní vůle, a když to nenapraví, bude nešťastný, protože se obrátil zády ke Kristově lásce.

Znovu opakuji, že všichni máme své slabosti. Ty nás však nesmí vést k tomu, abychom nedbali na Boží lásku, naopak bychom se k ní měli uchylovat a prosit o ochranu. Měli bychom se "obléci" do Boží dobroty, jako se staří bojovníci oblékali do svého brnění. A ono ecce ego, quia vocasti me (1 Král 3,6.8), tady jsem, protože jsi mě vyvolil, bude naším štítem. Nesmíme se vzdalovat od Boha, jinak se projeví naše křehkost. Musíme se svými slabostmi bojovat, protože Bůh v nás má důvěru.