Josemaría Escrivá Obras
850

Živ ve své duši a ve svém srdci — ve své inteligenci a svém chtění — ducha důvěry a odevzdanosti do láskyplné vůle nebeského Otce... — Z ní se rodí vnitřní pokoj, po kterém toužíš.


851

Jak máš mít pokoj, když se necháš vláčet — na opačnou stranu než chce milost — vášněmi, které ani nemáš v úmyslu ovládat?

Nebe pozvedá vzhůru: Ty — pouze Ty: nehledej výmluvy! — výmluvy stahují dolů... — A tímto způsobem se drásáš na kusy.


852

Jak mír, tak láska jsou v nás.

Nelze dosáhnout vítězství, pokoje, jestliže chybí věrnost a rozhodnutí vyhrát v bitvě.


853

Jeden prostředek proti všemu, co tě zneklidňuje: mít trpělivost, přímost úmyslu, a dívat se na věci z nadpřirozené perspektivy.


854

Vzdal od sebe okamžitě strach a neklid ducha..., vždyť Bůh je s tebou. Vytrhni z kořene tyto reakce, neboť slouží pouze k znásobení pokušení a k zvýšení nebezpečí.


855

I kdyby se všechno potopilo a skončilo, i kdyby se události děly opačně než se předvídalo, a kdyby nastala hrozná protivenství, ničeho se nedosáhne, jestliže se člověk znepokojuje. Kromě toho si vzpomeň na důvěřivou modlitbu prorokovu: ”Pán je náš Soudce, Pán je náš Zákonodárce, Pán je náš Král, On je ten, kdo nás musí spasit.“

— Modli se ji zbožně každý den, abys podřídil své chování záměrům Prozřetelnosti, která nám vládne k našemu dobru.


856

Jestliže — proto, že upíráš svůj pohled pevně na Boha — dokážeš zachovat klid a neznepokojovat se, jestliže se naučíš zapomínat na malichernosti, hněvy a závisti, ušetříš si mnoho energie, která ti chybí k tomu, abys pracoval s úspěchem ve službě lidem.


857

Jeden přítel se nám upřímně svěřil, že se nikdy nenudil, protože nikdy nebyl sám, bez našeho Přítele.

— Nastal podvečer a rozhostilo se hluboké ticho... Pocítil jsi velice živě přítomnost Boží... A spolu s ní, jaký mír!


858

Plamenný pozdrav od jednoho bratra ti připomněl, v ovzduší poznamenaném častým cestováním, že počestné cesty tohoto světa jsou otevřeny pro Krista: jen je třeba se na ně pustit a kráčet po nich s duchem dobyvatele.

Ano, Bůh stvořil svět pro své děti, aby jej obývaly a posvětily: na co čekáš?


859

Jsi mimořádně šťasten. Někdy, když si uvědomíš, že nějaké Boží dítě Boha opouští, cítíš — uprostřed svého míru a své vnitřní radosti — láskyplnou bolest, hořkost, která ani nepobuřuje, ani nezneklidňuje.

— Dobrá, ale vždyť je třeba vynaložit všechny lidské i nadpřirozené prostředky, aby se onen člověk vzpamatoval..., a doufat s jistotou v Ježíše Krista! Tak se vody vždycky vracejí do svého řečiště.


860

Když opravdu ztratíš sám sebe v Pánu, naučíš se být spokojen se vším, co přijde, a neztrácet vyrovnanost, jestliže tvé úkoly — přestože jsi do nich vložil všechno své úsilí a použil všech vhodných prostředků — nedopadly podle tvých představ. Dopadly přece tak, jak chtěl Bůh.


861

Nadále bloudíš a chybuješ a bolí tě to! Zároveň však kráčíš s velkou radostí, která ti dává křídla. Tvoje porážky, proto, že tě bolí — a je to bolest lásky — tě už nezbavují klidu.


862

Když jsme v temnotě, s duší oslepenou a neklidnou, musíme jako Bartimaios ke Světlu. Opakuj, křič, naléhej stále s větší silou: ”Domine, ut videam“ — Pane, ať vidím!... A nastane den pro tvé oči a budeš se moci radovat z věčného světla, které ti On poskytne.


863

Bojuj proti nedostatkům svého charakteru, proti svým sobectvím, proti své pohodlnosti, proti svým antipatiím...

Kromě toho, že musíme být spoluspasiteli, odměna, kterou dostaneš — dobře si to uvědom — bude přímo úměrná setbě, kterou jsi po sobě zanechal.


864

Úkol křesťana: utopit zlo v hojnosti dobra. Nejedná se o to pořádat protestné kampaně, ani o to být proti všemu. Naopak: mít kladný vztah k životu, být plni optimismu, mládí, radosti a pokoje: mít porozumění pro všechny: pro ty, kdo Krista následují, i pro ty, kdo ho opouštějí nebo ho neznají.

— Pochopení však neznamená nezúčastněnost ani lhostejnost, nýbrž činnost.


865

Z křesťanské lásky i lidského taktu se musíš snažit, aby mezi tebou a tvým bližním nikdy nevznikla propast... nabídnout bližnímu vždycky východisko, aby se ještě více nevzdálil od Pravdy.


866

Násilí není dobrý nástroj přesvědčování, tím méně v apoštolátu.


867

Násilník ztrácí vždycky, i když by vyhrál první bitvu, nakonec zůstane obklopen samotou, protože nedokázal porozumět sám sobě.


868

Tyran chce dosáhnout toho, aby se mezi sebou prali ti, kdo by spojeni mohli přivodit jeho pád.

— Stará lest používaná nepřítelem — ďáblem a jeho přisluhovači —, k zhatění mnoha apoštolských plánů.


869

Ti, kdo vidí soupeře tam, kde jsou pouze bratři, popírají svými díly, že jsou křesťané.


870

Agresivní politikou, která druhou stranu ponižuje, se zřídkakdy vyřeší nějaká otázka. A nikdy se problém nevyjasní, pokud mezi těmi, kdo se dohadují, je nějaký fanatik.


871

Nechápu tvoji zlost a tvé rozčarování, odpověděli ti přece stejnou mincí: zálibou v urážkách slovem i skutkem.

Pouč se z toho a do budoucna nezapomínej, že i ti, kdo s tebou žijí, mají srdce.


872

Abys neztrácel pokoj v dobách tvrdého a nespravedlivého protivenství, připomínám ti: ”Jestliže nám rozbijí hlavu, nebudeme tomu přikládat důležitost: máme ji totiž mít už otevřenou.“


873

Paradox: od té doby, co jsem se rozhodl následovat radu z žalmu ”vlož na Pána své starosti a On tě podpoří“, mám každým dnem v hlavě méně starostí... A zároveň dobře vykonanou prací se vyřeší všechno, a s větší jasností!


874

Maria je — tak ji vzývá Církev — Královna míru. Proto když se zneklidňuje tvoje duše, poměry v rodině nebo v zaměstnání či soužití ve společnosti a mezi národy, nepřestávej ji vzývat: ”Regina pacis, ora pro nobis!“ — Královno míru, oroduj za nás! Zkusils to alespoň, když ztrácíš klid?... — Budeš překvapen okamžitým účinkem.


Předchozí Další