Pokání
Náš Pán Ježíš Kristus to chce: je třeba následovat ho krok za krokem. Není jiné cesty. To je dílo Ducha Svatého v každé duši — i té tvé —: buď poslušný, nestav Bohu překážky, dokud neudělá z tvého ubohého těla krucifix.
Jestliže slovo láska vychází z úst příliš často a není podepřeno malými obětmi, brzy unaví.
Umrtvování je ze všech hledisek mimořádně důležité.
— Z lidských důvodů: neboť ten, kdo neumí ovládat sám sebe, nikdy pozitivně neovlivní ostatní a prostředí ho pohltí, protože se bude příliš zaobírat svými osobními zálibami: bude to člověk bez energie, neschopný vyvinout velké úsilí, když je toho třeba.
— Z božských důvodů: nezdá se ti spravedlivé, abychom těmito malými činy projevovali naši lásku a úctu tomu, kdo dal za nás úplně všechno?
Duch umrtvování je spíše než projevem lásky, jejím následkem. Jestliže selháváš v malých zkouškách, přiznej si, že se oslabuje tvoje láska k Boží lásce.
Nevšiml sis, že se umrtvené duše díky své prostotě dokáží už na tomto světě více radovat z dobrých věcí?
Bez umrtvování není štěstí na zemi.
Až se rozhodneš k sebezáporu, zlepší se tvůj vnitřní život a poneseš mnohem víc ovoce.
Nesmíme zapomínat na to, že je třeba, aby ve všech oborech lidské činnosti působili muži a ženy, kteří ve svých životech a svých dílech nesli viditelně Kristův kříž, symbol pokoje, radosti, vykoupení, jednoty lidského rodu a lásky, kterou Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý, Nejsvětější Trojice měl a nadále má k lidstvu.
„Nebudete se smát, Otče, když vám řeknu, že — před několika dny — jsem se sám podivil tomu, že jsem spontánně nabídl Pánu oběť času, který jsem měl věnovat opravě rozbité hračky jednoho z mých malých?“
— Neusmívám se, raduji se!: protože se stejnou láskou se Bůh stará, aby napravil naše nedostatky.
Umrtvuj se, ale nebuď nespolečenský ani zahořklý. — Buď soustředěný, ale ne uzavřený.
Den bez umrtvování je den ztracený, protože jsme se nezapřeli, nežili jsme oběť.
Nevzepřel ses někdy v něčem svým choutkám, svým rozmarům? — Podívej se, že Ten, kdo tě o to žádá, je přibit na Kříži — trpí celé jeho tělo i duše —, a trnová koruna pokrývá jeho hlavu… za tebe.
Teorii ovládáš dokonale…— Ale neustoupíš ani v bezvýznamných drobnostech! — Nevěřím v toho tvého ducha umrtvování!
Dbát o malé věci předpokládá neustálé umrtvování, je to cesta, jak zpříjemnit život ostatním.
Dávám přednost ctnostem před přísností, říká jinými slovy Jahve vyvolenému lidu, který se zabředává do vnějších formalit.
— Proto musíme pěstovat pokání a umrtvování jako opravdové projevy lásky k Bohu a bližnímu.
Při meditaci vystupuje Kristovo utrpení z nezúčastněného rámce dějin nebo zbožné úvahy, aby se představilo před našima očima v celé své hrůze, ubíjející, kruté, krvácející…, plné lásky.
— A člověk cítí, že hřích není jen nějaká malá „pravopisná chyba“, ale že znamená křižovat, prorážet kladivem ruce a nohy Božího Syna a nechat mu puknout srdce.
Jestliže si opravdu přeješ být kající duše — kající a veselá —, musíš si uhájit především své denní chvíle delší modlitby — modlitby důvěrné a velkorysé —, a musíš se snažit, aby tyto chvíle nebyly závislé na tvém momentálním rozpoložení, ale aby jim byla vyhrazena pevná doba, pokud jen to pro tebe bude možné. Neustupuj v těchto detailech.
Buď otrokem této každodenní bohopocty, a ujišťuji tě, že se budeš cítit stále veselý.
Křesťan vždycky triumfuje z kříže, sebezáporem, protože nechává jednat božskou všemohoucnost.
Až si vzpomeneš na svůj úplně obyčejný minulý život, uvažuj, kolik času jsi ztratil a jak jej můžeš získat zpátky: kajícností a větším odevzdáním.
Při pomyšlení na to všechno z tvého života, co zůstane ležet ladem, protože to nebylo nabídnuto Bohu, by ses měl cítit jako lakomec: chtivý sebrat to všechno, aby žádná bolest nezůstala nevyužita. — Protože jestli bolest je trvalým průvodcem člověka, bylo by hloupé nějak jí nevyužít.
Rád vzdoruješ a odmlouváš? Dobrá: vzdoruj a odmlouvej sám sobě.
Zatímco Svatá rodina odpočívá, zjevuje se Josefovi anděl a vyzývá ho, aby utekli do Egypta. Marie a Josef berou dítě a neprodleně vyrážejí na cestu. Nebouří se, nevymlouvají se, nečekají, až skončí noc…: řekni naší Matce, Panně Marii, a našemu otci a pánu, svatému Josefovi, že si přejeme horlivě milovat každé pasívní pokání.
Píši toto číslo, abychom ty a já dokončili tuto knihu s úsměvem a aby zůstali klidní ti čtenáři, kteří z prostoduchosti nebo ze zlomyslnosti budou v 999 bodech Cesty hledat nějakou kabalu.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/surco/pokani/ (23.04.2024)