Josemaría Escrivá Obras
727

Když ti bude zatěžko prokázat nějakou laskavost či službu nějaké osobě, mysli na to, že je dcerou Boží, vzpomeň si, že Pán nám přikázal, abychom milovali jedni druhé.

— A ještě víc. Ponoř se denně do tohoto přikázání evangelia, nezůstávej jen na povrchu. Vyvozuj z něho důsledky — je to velice snadné —, a přizpůsob své chování v každém okamžiku jeho požadavkům.


728

Žije se tak chvatně, že křesťanská láska se stala v tomto našem světě něčím vzácným, někdo alespoň podle jména se ke Kristu hlásí...

— Snad máš pravdu. Ale co děláš ty, katolík, který se s Ním má ztotožňovat a jít v Jeho stopách? On nám ale určil, že máme jít kázat jeho učení všem lidem, všem a ve všech dobách.


729

Lidé — tak tomu bylo v dějinách vždycky — spojují své životy, aby naplnili nějaké společné poslání a povolání.

— Zapůsobí na dnešní ženy a muže podobně jedinečné povolání spočívající v tom dosáhnout věčného štěstí?


730

Smysl přátelství jsi pochopil, když ses konečně začal cítit jako pastýř maličkého stáda, které jsi dříve zanedbával a které se teď znovu snažíš shromáždit ve snaze sloužit každému jednotlivci.


731

Nemůžeš být pouze pasivní. Musíš se stát opravdovým přítelem svých přátel. ”Pomáhat jim.“ Především příkladem svého chování a pak svou radou a morálním vlivem, který vyplývá z důvěrného přátelství.


732

Nadchl tě duch bratrství a družnosti, který jsi nečekaně objevil... — Samozřejmě: je to něco o čem jsi mnohokrát sníval, ale s čím ses nikdy nesetkal. Nesetkal ses s tím proto, že lidé zapomínají, že jsou bratry Krista našeho milého Bratra, který položil život za druhé, za všechny a za jednoho každého zvlášť.


733

Měl jsi veliké štěstí, že jsi potkal opravdové učitele a skutečné přátele, kteří tě naučili opravdu všemu, co jsi chtěl vědět. Nepotřeboval jsi lstí, abys jim ”ukradl“ jejich vědu, protože ti ukázali nejsnadnější cestu, přestože odhalit ji je stálo tvrdou práci a utrpení... Nyní je na tobě prokázat podobnou službu všem lidem, které máš okolo sebe.


734

Dobře o tom přemýšlej a zařiď se podle toho: osoby, kterým jsi nesympatický tě za nesympatického přestanou považovat až si uvědomí, že je máš ”opravdu“ rád. Záleží na tobě.


735

Nestačí být dobrý, musí to také být vidět. Co bys řekl o růžovém keři, na kterém by rostly jen trny?


736

Aby se vlažní rozhořeli, je třeba aby byli obklopeni ohněm nadšení.

Mnozí by nás mohli zakřičet: nenaříkejte nad mým stavem!, ukažte mi cestu, abych z této situace, která vás tolik rozesmutňuje, vyšel!


737

Povinnost být bratrem všech duší vyústí v to, že budeš provozovat ”apoštolát malých věcí“, aniž by si toho druzí všimli: s touhou sloužit tak, aby se jim cesta ukázala příjemnou.


738

Jak ubohou duši mají ti, kdo žárlivě střeží svůj ”seznam příkoří“!.... S těmi nešťastníky se nedá žít.

Opravdová láska, tak jako nevede účty o ”stálých a potřebných“ službách, které poskytuje, si také nic nezaznamenává a ”omnia suffert“ — snese všechno —, i špatné jednání, kterým trpí.


739

Plníš náročný životní úkol: časně vstáváš, modlíš se, chodíš ke svátostem, hodně pracuješ nebo studuješ, jsi skromný, umrtvuješ se..., ale pozoruješ, že ti něco chybí!

Zařaď do rozhovoru s Bohem tuto úvahu: Jelikož svatost — boj za její dosažení — je plnost lásky, musíš revidovat svou lásku k Bohu, a kvůli Němu i lásku k ostatním. Možná tehdy objevíš, že v tvé duši se skrývají veliké nedostatky, proti kterým jsi snad ani nebojoval: nejsi dobrý syn, dobrý bratr, dobrý druh, dobrý přítel, dobrý kolega, a protože miluješ nezřízeně ”svou svatost“, jsi závistivý.

”Obětuješ se“ v mnoha ”osobních“ drobnostech: proto jsi přivázán ke svému já, ke své osobě a v jádru nežiješ pro Boha ani pro ostatní, ale pouze pro sebe.


740

Považuješ se za přítele, protože neřekneš o druhých ani jedno špatné slovo. — To je pravda, ale také nevidím ani jedno dobré, příkladné dílo, dílo služby...

— To jsou ti nejhorší přátelé.


741

Nejdřív se špatně zachováš... A dřív než někdo zareaguje, křičíš: ”Nyní je zvlášť třeba mít vzájemnou lásku!“ — Kdybys začal tím druhým, nikdy by ses nedostal k tomu prvnímu.


742

Nebuď rozsévačem koukolu jako člověk, o kterém říkala jeho vlastní matka: ”Představte ho svým přátelům, a on se postará o to, aby se vaši přátelé začali s vámi hádat.“


743

Nezdá se mi, že by bylo křesťanské bratrství takového přítele, který tě upozorňuje: ”řekli mi o tobě tuhletu nízkou pomluvu: nevěř tomuto člověku, jen se vetřel do tvé důvěry.“

Nezdá se mi křesťanské, protože tomu ”bratru“ chybí vznešená rozhodnost nejprve umlčet pomlouvače a pak ti poctivě sdělit jeho jméno.

— Jestliže není schopen tohoto chování, vydává tě ten ”bratr“ v nebezpečí, že zůstaneš v životě sám, nikomu nebudeš důvěřovat a všem budeš dlužit lásku.


744

Nemáš ani špetku nadpřirozeného vidění a v lidech kolem sebe vidíš pouze osoby s lepším nebo horším společenským postavením. Na duše si ani nevzpomeneš ani jim nesloužíš. Proto nejsi velkorysý a žiješ ve své falešné zbožnosti velmi daleko od Boha, přestože se hodně modlíš.

Mistr hovořil velmi jasně: ”Pryč ode mne, do věčného ohně, protože jsem měl hlad..., měl jsem žízeň..., byl jsem ve vězení..., a neujali jste se mě.“


745

Nelze zároveň milovat dokonale Boha a nechal se v jednání s bližními ovládat sobectvím nebo apatií.


746

Opravdové přátelství předpokládá také upřímné úsilí porozumět přesvědčení našich přátel, i když je nebudeme ani sdílet ani přijímat.


747

Nedovol nikdy, aby na cestě přátelství vyrostl plevel: buď věrný.


748

Pevné předsevzetí pro přátelství: nechovat se v myšlení, slovech ani skutcích k bližnímu — ať je to kdokoliv —, jako dosud: to znamená, nikdy nepřestat uskutečňovat lásku, abych nikdy neuvolnil ve své duši místo lhostejnosti.


749

Tvoje láska musí odpovídat a přizpůsobit se potřebám ostatních..., ne tvým.


750

Děti Boží! Stav, který nás přeměňuje v něco vyššího než jen v osoby, které se vzájemně snášejí. Poslouchej Pána: ”Vos autem dixi amicis!“ — jsme jeho přátelé, kteří jako On, dávají rádi jako On svůj život za druhé a to v hrdinských chvílích i v běžném soužití.


751

Jak se někdo může domnívat, že ti, kdo nemají naši víru, přijdou do svaté Církve, i přesto, že pozorují nepěkné vzájemné chování těch, kdo si říkají následovníci Krista?


752

Přitažlivost tvého milého chování se musí rozšířit co do množství i co do kvality. Pokud ne, tvůj apoštolát zanikne v nečinných a uzavřených kroužcích.


753

Svým přátelstvím a svým učením — opravuji se: Kristovou láskou a poselstvím — pohneš mnoho nekatolíků k vážné spolupráci při konání dobra všem lidem.


754

Zaznamenal jsem slova jednoho dělníka, který nadšeně hodnotil setkání ke kterému jsi dal podnět: ”nikdy jsem neslyšel mluvit, jako se to dělá zde o vznešenosti, čestnosti, laskavosti, velkorysosti...“ — A dodal užaslý: ”Proti materialismu zleva i zprava je tohle opravdová revoluce!“

— Kterákoliv duše chápe bratrství, které nastolil Ježíš Kristus: snažme se neoslabit jeho učení!


755

Někdy se snažíš ospravedlnit ujišťováním, že jsi roztržitý, nemotorný nebo, že máš reservovanou nebo nevstřícnou povahu. A připojuješ, že to proto ani pořádně neznáš osoby, s kterými žiješ.

— Poslyš: že tě ta výmluva zneklidňuje?


756

Vlož velké nadpřirozené vidění do všech detailů svého všedního života, poradil jsem ti. A okamžitě jsem dodal: spolužití s druhými ti během každého dne nabízí mnoho příležitostí.


757

Žít lásku znamená respektovat mentalitu ostatních a být pln radosti z jejich cesty k Bohu..., aniž by ses snažil, aby mysleli jako ty, aby se připojili k tobě.

— Chtěl bych ti předložit tuto úvahu, ty různé cesty jsou rovnoběžky; když každý sleduje svou vlastní, každý dojde k Bohu... Nenoř se do srovnávání ani nechtěj vědět, kdo směřuje výše: na tom nezáleží, důležité je, abychom všichni dosáhli cíle.


758

Že druhý je plný chyb? Dobrá... ale — nehledě na to, že dokonalí jsou pouze v nebi, vždyť ty také tolikrát nejsi příkladem pro své blízké a přesto tě snášejí a co víc, váží si tě: protože tě milují láskou, kterou Ježíš Kristus dával svým učedníkům: — a jak byli ubozí!

— Pouč se!


759

Stěžuješ si, že nic nechápe... — Mám jistotu, že dělá všechno možné, aby tě pochopil. Ale kdy ty vynaložíš trošku úsilí, abys pochopil jeho?


760

Dobrá, připouštím to: ta osoba se chovala špatně, její chování je zavrženíhodné a nedůstojné, nemá žádnou úroveň.

— Z lidského hlediska si zaslouží veškeré pohrdání!, dodals.

— Trvám na tom, že tě chápu, ale tvé poslední tvrzení nesdílím. Ten mizerný život je posvěcený: Kristus zemřel, aby jej spasil! Jestliže On jím nepohrdal, jak se toho můžeš opovážitty?


761

Jestliže se tvé přátelství sníží až k tomu, že se staneš spoluviníkem cizích podlostí, zbude z něho smutné bratříčkování, které si nezaslouží ani té nejmenší úcty.


762

Opravdu se život, sám o sobě ubohý a nejistý, někdy stává těžkým. — Ale to přispěje k tomu, aby ses stal více nadpřirozeným, abys viděl ve všem ruku Boží: a tak budeš lidštější a chápavější k těm, kdo tě obklopují.


763

Shovívavost je úměrná autoritě. Obyčejný soudce musí odsoudit — možná s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem — usvědčeného pachatele, který přiznal svou vinu. Nejvyšší představitel státu někdy uděluje amnestii nebo milost. Kající duši Bůh odpouští vždycky.


764

Díky vám jsem spatřil Boha, který zapomněl na moje bláznovství a přijímá mne s obrovskou láskou. Toto napsal svým blízkým po návratu do otcovského domu, jeden marnotratný syn 20. století.


765

Stálo tě hodně námahy pomalu odstraňovat a zapomínat své starůstky, své osobní iluze: malé a nečetné, ale hluboko zakořeněné. Pro změnu jsi nyní jistý, tvou vidinou a tvou starostí jsou tvoji bratři a pouze oni, protože v bližním ses naučil odhalovat Ježíše Krista.


766

”Sto místo jednoho!“... Jak sis vzpomínal před několika dny na tento Pánův slib!

— V bratrství, které se žije mezi tvými druhy v apoštolátě, ujišťují tě o tom, že přináší také jeden každý stonásobný užitek.


767

Kolik strachů a kolik nebezpečí může rozptýlit opravdová láska mezi bratry, o níž se nemluví — aby se neznesvětila —, ale která září z každé maličkosti!


768

Spěchej s naprostou důvěrou každý den k Nejsvětější Panně. Tvoje duše a tvůj život u Ní najdou posilu. — Ona ti dá účast na pokladech, které ukrývá ve svém srdci, neboť ”ještě nikdy nikdo neslyšel, že by mu u ní nebylo dopřáno sluchu.“


Předchozí Další