Neptal ses někdy s posvátnou zvídavostí, jakým způsobem Ježíš Kristus tak nesmírně miloval? A znovu nám to odpovídá sv. Pavel: ačkoli má božskou přirozenost, (…) sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí a byl jako každý jiný člověk. Drazí synové, myslete s vděčností na toto tajemství a zapamatujte si, že veškerá Boží moc, všechna jeho vznešenost, všechna jeho krása, všechna jeho nekonečná harmonie, jeho velký a nezměrný majestát, on Bůh, se skryl do lidství Krista, aby nám sloužil. Všemohoucí Bůh se rozhodl skrýt na čas svou slávu, aby usnadnil spasitelné setkání se svými tvory.

Boha, píše evangelista sv. Jan, nikdy nikdo neviděl; Jednorozený Syn, který spočívá v náruči Otcově, ten o Něm podal zprávu a objevil se před užaslými zraky lidí: nejprve jako novorozené dítě v Betlémě, potom jako obyčejné dítě, později v chrámu jako rozumný a bystrý mladík, a konečně jako laskavý a přitažlivý učitel, který obracel srdce zástupů, které ho s nadšením provázely.