Začínáme svatý týden, blíží se chvíle, kdy si budeme připomínat spásu veškerého lidstva na Kalvárii. Připadá mi, že je to doba velmi vhodná, abychom se společně zamysleli —ty i já— nad tím, jakým způsobem nás náš Pán Ježíš Kristus spasil, abychom se zamysleli nad jeho nesmírnou láskou ke slabým tvorům, stvořeným z hlíny země.

Memento homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris , připomínala nám naše Matka Církev na začátku postní doby, abychom nikdy nezapomínali, že neznamenáme skoro nic, že jednoho dne se naše tělo, teď tak plné života, rozpadne jako lehký obláček prachu, který zvíří naše nohy při chůzi, rozptýlí je jako mlha zahnaná paprsky slunce.

Ale já bych vám chtěl po tomto nelítostném připomenutí naší osobní bezvýznamnosti vyzdvihnout něco jiného, báječného: Boží velkodušnost, která nám pomáhá a která nás naopak činí rovnými Bohu. Poslechněte si slova Apoštola: Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, on, ačkoli bohatý, stal se pro nás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Zamyslete se nad tím, jaký příklad nám dává náš Učitel, a pochopíte, že máme o čem přemýšlet celý život, jak se neustále poctivě snažit o větší velkodušnost. Neměli byste totiž ztrácet ze zřetele cíl, kterého bychom měli dosáhnout, a sice ten, že každý z nás by se měl ztotožňovat s Ježíšem Kristem, který, jak jste slyšeli, se stal chudým pro tebe, pro mne, a trpěl a zanechal nám tak příklad, abychom i my mohli jít v jeho šlépějích.