Seznam bodů

Dobře mě poslouchej a dej na mne: křesťanství je láska; obcování s Bohem je dialog, který člověka nesmírně obohacuje, starost o ostatní — apoštolát — není luxusní záležitost, činnost několika málo jedinců.

Teď, když to víš, naplň se radostí, protože tvůj život dostal úplně jiný smysl, a buď důsledný.

Neříkej mi, že usiluješ o opravdový vnitřní život, jestliže neuskutečňuješ bez přestání intenzívní apoštolát: Pán — s kterým ty, jak mne ujišťuješ, často hovoříš — chce, aby se všichni lidé zachránili.

Kristus očekává od tvé práce mnoho. Ale musíš jít hledat duše podobně jako šel Dobrý pastýř hledat stou ovci: nečekat až tě zavolají. K tomu, abys druhým prokazoval dobro, použij také svých přátel: řekni každému z nich, že nikdo se nemůže cítit klidný, jestliže duchovní život, kterého se jim dostalo v plnosti, nepřetéká ven v podobě apoštolské horlivosti.

Náboženství nelze oddělit od života, ani v myšlení ani v každodenní skutečnosti.

Dokonale ti rozumím, když mi píšeš o svém apoštolátu: „Jdu se teď tři hodiny modlit s fyzikou v ruce. Bude to bombardování, jehož cílem je, aby „padla“ jedna pozice, která se nachází na opačné straně stolu v knihovně…, poznal jste ho, když jste tady byl naposled?“

Vzpomínám si na tvou radost, když jsi slyšel má slova, že modlitba a práce se mají prostupovat.

Nepohoršuj se nad tím, že existují špatní křesťané, kteří se zapálí, ale nepraktikují. Apoštol píše, že Pán „musí zaplatit každému podle jeho skutků: tobě, za tvoje; a mně, za moje.“ Jestliže se ty a já rozhodneme, že se budeme chovat dobře, hned bude na světě o dva darebáky méně

Říkáš, že jsi katolík… — Proto, jak je mi tě líto, když zjišťuji, že tvé přesvědčení není dostatečně pevné, aby tě vedlo k tomu žít katolictví činu, stále a bez výhrad.

Mnohokrát je pravda tak nepravděpodobná! … především proto, že vždycky vyžaduje život, který má svou vnitřní logiku.

Nechovej se jako hlupák? Nikdy není fanatismus chtít každý den lépe poznávat, více milovat a s větší jistotou hájit pravdu, kterou musíš znát, milovat a hájit.

Naopak — říkám to beze strachu — upadají do sektářství ti, kdo se staví proti tomuto logickému chování ve jménu falešné svobody.

Je snadné, to se stávalo také za časů Ježíše Krista, říkat ne: potírat nebo zpochybňovat nějakou pravdu víry. Ty, který se prohlašuješ za katolíka, musíš vycházet z „ano“.

Potom, díky studiu, budeš schopen vyložit důvody své jistoty: že není protikladu — nemůže být — mezi Pravdou a vědou, mezi Pravdou a životem.

Prosím tě, neopouštěj svůj úkol, nevzdaluj se ze své cesty, i když bys měl žít s osobami plnými předsudků. Copak rozumové uvažování nebo význam pojmů závisí na jejich chování nebo tvrzeních?

— Vynasnaž se, aby ti rozuměli…, ale, jestliže toho nedosáhneš, jdi dál.

Vysvětlils mu své ideály a své jisté, pevné chování katolíka: zdálo se, že tvou cestu přijímá a chápe, — Ale pak tě přepadly pochybnosti, zda své pochopení neutopí ve svých nepříliš spořádaných zvycích…

Vyhledej ho znovu a objasni mu, že pravdu člověk přijímá, aby ji žil nebo se ji slovem snažil žít.