Seznam bodů

Snaž se, aby z tvých úst křesťana, kterým jsi a musíš zůstat v každém okamžiku, vycházelo „naléhavé“ nadpřirozené slovo, které bude povzbuzovat a podněcovat ostatní a stane se výrazem závazného a zodpovědného uspořádání tvého života.

Coepit facere et docere — Ježíš nejprve činil a potom učil. Ty i já musíme svědčit příkladem o tom, že nelze vést dvojí život. Nemůžeme přece učit o něčem, co sami nekonáme. Jinými slovy, musíme učit to, oč alespoň usilujeme.

Důrazně vyžaduješ, aby všichni ostatní, dokonce i ve veřejných službách, plnili své povinnosti — vždyť je to jejich povinnost, říkáš. Myslel jsi ale někdy na to, zda sám dodržuješ a svědomitě plníš své pracovní povinnosti?

Upřímná zbožnost, opravdová láska k Bohu, vede k práci a plnění každodenních povinností, i když je třeba vynaložit značné úsilí.

Mnohokrát se zdůrazňovalo nebezpečí skutků postrádajících vnitřní život, který by je oduševňoval. Bylo by však třeba také zdůraznit nebezpečí vnitřního života — může—li něco takového vůbec existovat — postrádajícího skutky.

Vnitřní boj nás nevzdaluje od našich pozemských úkolů, naopak vede nás k jejich lepšímu dokončení.

Tvůj život není naplněn opakováním stále stejných skutků, protože ten následující musí být vždy poctivější, účinnější a láskyplnější než předchozí.

Každý den s novým světlem, s novým nadšením — pro Něho!

Čiň každý den vše pro to, abys Boha poznal lépe, abys s ním „jednal“, abys ho v každém okamžiku více miloval, abys nemyslel na nic jiného než na jeho Lásku a slávu.

Tento plán splníš, synu, nezanecháš—li — v žádném případě! - své modlitby, setrváváš—li v Boží přítomnosti (pomocí střelných modliteb, duchovních svatých přijímání, abys byl zapálen), chodíš—li v klidu na mši svatou a dokončíš—li pro Něho zdárně svou práci.

Respektuji, ale nikdy nebudu sdílet mínění těch, kteří oddělují modlitbu od aktivního života, jako by to byly neslučitelné věci.

My, děti Boží, se musíme stát kontemplativními osobami, které si uprostřed hlučícího davu dovedou nalézt mlčení duše a vést tak nepřetržitý rozhovor s Pánem. A umí se na něj, jako se díváme na svého Otce, na vroucně milovaného Přítele.

Zbožný člověk — ne však pobožnůstkář — plní dokonale své pracovní povinnosti, protože ví, že jeho práce je modlitbou stoupající k Bohu.

Naše postavení dětí Božích nás dovede ke kontemplativnímu životu uprostřed všech lidských činností: staneme se světlem, solí i kvasem. Prostřednictvím modlitby, umrtvování, vzdělávání náboženského i odborného uskutečníme následující program — čím více budeme pronikat do světa, tím více musíme být ponořeni v Bohu.

Vzácné zlato ani diamanty nejsou jen tak na dosah, jsou v hlubinách země.

Tvé úsilí o posvěcování sebe sama i ostatních závisí na tvé horlivosti, radosti, práci —skryté, každodenní, pravidelné a obvyklé.