Seznam bodů

Nejsi šťasten, protože všechno vztahuješ na sebe, jako bys byl vždycky středem: když tě bolí žaludek, když se unavíš, když ti řekli to nebo ono… — Pokusil ses myslet v Něm a kvůli Němu na ostatní?

Bolelo tě v duši, když ti řekli, že to, co hledáš, není obrácení, ale útočiště pro tvé ubohosti, abys mohl pokračovat pohodlně — byť s příchutí pelyňku! — ve svém způsobu života a vléci za sebou ten smutný náklad.

Pouze hlupáci jsou tvrdohlaví: a velcí hlupáci jsou velice tvrdohlaví.

Vyrvat z kořenů sebelásku a zasadit na její místo lásku k Ježíši Kristu: v tom spočívá tajemství úspěchu a štěstí.

I když tvrdíš, že ho následuješ, tak či onak se stále snažíš jednat „ty“, podle „tvých“ plánů a s použitím „tvých“ vlastních sil. — Ale Pán řekl: „sine me nihil!“ — beze mne nemůžeš učinit nic.

Neuznali to, co ty nazýváš svým „právem“ a čemu já říkám tvé „právo na pýchu“… Ubohý šašku! — Cítil jsi, protože ses nemohl bránit — útočník byl velmi silný — bolest horší než sto facek. — A přes to všechno se stále nedokážeš pokořit.

Tím, kdo tě obviňuje, je nyní tvé svědomí: nazývá tě domýšlivcem a zbabělcem. — Poděkuj Bohu, protože už začínáš tušit něco o „povinnosti pokory“.

Jsi plný sebe, sebe, sebe… — A nebudeš užitečný, dokud se nenaplníš Jím, Jím, Jím, jednaje „in nomine Domini“ — ve jménu a se silou Boží.

Jak se snažíš následovat Krista, když kroužíš pouze kolem sebe sama?

Netrpělivá a nezvládnutá starost o profesionální vzestup může pod pláštíkem „služby duším“ skrývat sebelásku.

S falší — o nic jiného nejde —, si vymýšlíme ospravedlnění, že nesmíme nevyužít určitých příležitostí, určitých příznivých okolností…

Obrať své oči na Ježíše: On je „Cesta“. Také během jeho skrytých let se objevily vhodné příležitosti a „velice příhodné“ okolnosti, které lákaly k tomu, začít s veřejným působením o něco dříve. V jeho dvanácti letech například, když se doktoři práv podivovali nad jeho otázkami a odpověďmi… Ale Ježíš plní vůli svého Otce a čeká: poslouchá!

— Aniž bys ztratil svatou ctižádost dovést celý svět k Bohu, když dostaneš chuť být iniciativní — až což možná není nic jiného než skrytá touha dezertovat —, vzpomeň si, že je také na tobě poslouchat a zabývat se tvým šedým, nevýrazným úkolem, dokud tě Pán nepožádá o jinou věc: On má svůj čas a své stezky.

Jako nadutí a pyšní se projevují všichni ti, kdo zneužívají svého privilegovaného postavení — daného penězi, rodem, vzděláním, společenským postavením, funkcí, inteligencí… k tomu, aby pokořili méně šťastné.

Pýcha dříve či později pokoří i před tváří ostatních člověka, který se považuje za nadčlověka, ale chová se jako ješitná loutka bez mozku, za jejíž nitky tahá satan.

Z domýšlivosti nebo z pouhé ješitnosti mnozí podporují jakýsi „černý trh“, aby uměle vyzdvihli své vlastní hodnoty.

Neztrácej odvahu před svými omyly: jednej.

— Sterilita není ani tak důsledkem chyb — především když se člověk kaje —, jako spíš pýchy.

Jestliže jsi padl, zvedni se s větší nadějí… Pouze sebeláska nechápe, že napravené omyly pomáhají člověku poznávat se a cvičit se v pokoře.

„Nejsme k ničemu.“ — Pesimistické a falešné tvrzení. — Když člověk chce, s milostí Boží, která je prvotním a základním požadavkem, může sloužit jako dobrý nástroj v mnoha dílech.

Zamyslel jsem se nad tvrdou, ale pravdivou větou jednoho Božího muže, kterou pronesl, když pozoroval povýšenost jistého člověka. „Pýcha se obléká do stejné kůže jako ďábel.“

A do mé duše naopak vešlo upřímné přání obléci ctnost, kterou kázal Ježíš Kristus — „quia mitis sum et humilis corde“, — jsem tichý a pokorný srdcem —; a která přitáhla pohled Nejsvětější Trojice na jeho Matku a Matku naši. Je to pokora, je to vědět a cítit, že nejsme nic.