Seznam bodů

Satanovo „non serviam“ bylo až příliš plodné. — Necítíš velkorysé nutkání vyjádřit svou každodenní touhu po modlitbě a po práci oním „serviam“ — budu ti sloužit, zůstanu ti věrný! —, které v plodnosti předčí onen výkřik vzpoury?

Dobře. No a co? — Nechápu, jak se můžeš odvrátit od této práce s dušemi — pokud není důvodem skrytá pýcha: myslíš, že jsi dokonalý —, protože Boží oheň, který tě přitáhl, dává někdy kromě světla a tepla, které tě plní nadšením, také čmoud slabosti nástrojů.

Jsi špinavý a padlý prach. — I když tě dech Ducha svatého pozdvihne nad všechny pozemské věci a dá ti třpyt zlata, když budeš odrážet svou ubohostí svrchované paprsky Slunce Spravedlnosti, nezapomínej na bídu svého stavu.

— Okamžik pýchy by tě svrhl dolů a přestal bys být světlem, stal by ses blátem.

Ty… , pýcha? — Kvůli čemu?

Pýcha? — Proč?… Zanedlouho — možná za pár let, možná za pár dní — budeš hromadou hnijícího masa: červi, páchnoucí tekutiny, špinavé cáry rubáše…, a nikdo na zemi si na tebe nevzpomene.

Kvůli pýše. — Myslel sis, že dokážeš všechno, ty sám. — Na chvilku tě opustil a spadl jsi přímo na hlavu. — Buď pokorný a jeho mimořádná pomoc ti chybět nebude.

Vidím tě, křesťanský kavalíre — říkáš, že jím jsi —, jak líbáš obrázek, jak mumláš ústní modlitbu, jak horlíš proti těm, kdo útočí na církev…, dokonce i jak chodíš ke svátostem.

Ale nevidím tě dělat žádnou oběť ani vyhýbat se určitým rozhovorům…, světáckým (mohl bych je právem nazvat i jinak), ani být štědrým vůči níže postaveným…, ani vůči Kristově církvi, ani snést nějakou slabost tvého bratra, ani porazit svou pýchu pro společné dobro, ani zbavovat se toho tvého pláště sobeckosti, ani… tolik dalších věcí!

Vidím tě… — Nevidím tě… — A ty… říkáš, že jsi křesťanským kavalírem? — Jak ubohou představu máš o Kristu!

„Deo omnis gloria.“ — Veškerá sláva Bohu. — Je to bezvýhradné přiznání naší nicotnosti. On, Ježíš, je všechno. My, bez něho, nejsme nic: nic.

Naše vlastní sláva by byla marnou slávou, svatokrádeží; to „já“ se nesmí nikde objevit.

Beze mne nemůžete dělat nic, řekl Pán. — A řekl to proto, abychom si my, ty ani já, nepřičítali úspěchy, které jsou jeho. — „Sine me, nihil!…“

Jak se opovažuješ používat tuto jiskru Božího rozumu, kterou je tvá mysl, na něco jiného než na vzdávání slávy svému Pánu?

Kdyby život neměl za cíl vzdávat slávu Bohu, byl by opovrženíhodný, ba co více: odporný.