Seznam bodů

Vždyť ani nelze být sektáři, říkali mi s nádechem rezignace před pevností učení církve.

Potom, když jsem jim ukázal, že kdo má Pravdu, není sektář, pochopili svůj omyl.

Když apoštolsky pracuješ, můžeš si být jist, že se vždycky jedná o to učinit lidi šťastnými, ba velmi šťastnými. Pravda je neoddělitelná od opravdové radosti.

Říkáš „skoro“ celou pravdu… Pak ale nejsi pravdomluvný.

Stěžuješ si…, a pokračuji se svatou nesmlouvavostí: stěžuješ si…, protože tentokrát jsem položil prst do tvé rány.

Pochopil jsi, v čem spočívá upřímnost, píšeš-li mi: „Snažím se zvyknout si nazývat věci pravým jménem a především nehledat jméno pro to, co neexistuje“.

Dobře o tom přemýšlej: být průhledný znamená spíše nezakrývat než chtít zviditelnit… Jedná se o to umožnit, aby se rozlišily předměty, které jsou na dně nádoby, a ne o to snažit se, aby byl vidět vzduch.

Kéž jednáme vždycky v přítomnosti Boží tak, abychom nemuseli lidem nic zatajovat.

Konal jsi svou modlitbu před krucifixem a učinil jsi toto rozhodnutí: je lepší trpět za pravdu, než aby pravda měla trpět za mne.

Mnohokrát je pravda tak nepravděpodobná! … především proto, že vždycky vyžaduje život, který má svou vnitřní logiku.

Jestliže tě obtěžuje, když ti říkají pravdu, tak… proč se na ni ptáš?

— Předpokládáš snad, že ti budou odpovídat tvojí pravdou, aby ospravedlnili tvoje bloudění?

Tvrdíš, že máš velkou úctu k pravdě… Proto se tedy vždycky stavíš do tak „uctivé“ vzdálenosti?

Nechovej se jako hlupák? Nikdy není fanatismus chtít každý den lépe poznávat, více milovat a s větší jistotou hájit pravdu, kterou musíš znát, milovat a hájit.

Naopak — říkám to beze strachu — upadají do sektářství ti, kdo se staví proti tomuto logickému chování ve jménu falešné svobody.

Tvoje náchylnost — nazýváš ji otevřeností — uvěřit snadno jakémukoliv tvrzení, namířenému proti jedné konkrétní osobě, aniž bys ji vyslechl, to není zrovna spravedlnost…, a už vůbec ne láska.

Pomluva někdy působí škodu těm, kdo ji trpí… Ale doopravdy zbavuje cti ty, kdo ji vypustí a šíří…, a pak nosí tuto tíhu na dně své duše.

Proč je tolik pomlouvačů?, ptáš se zarmoucen… — Někteří pomlouvají z omylu, z fanatismu nebo ze zloby. — Ale více jich opakuje nějaký žvást z netečnosti, z povrchnosti a z hlouposti.

Proto znovu zdůrazňuji: když nemůžeš chválit a není třeba mluvit, mlč!

Když pomlouvaná oběť trpí mlčky, „kati“ se na ni vrhají s odvážnou zbabělostí.

Nedůvěřuj různým zaručeným tvrzením, jestliže se ti, kdo je rozšiřují, nesnažili nebo nechtěli mluvit s tím, koho se to týká.

Existuje mnoho způsobů jak něco vypátrat. S trochou zlomyslnosti se proti jakékoliv ušlechtilé osobě nebo důstojnému společenství sebere třeba deset takových svazků pomluv. — Jestliže ona osoba nebo společenství pracuje úspěšně, je pomluv ještě víc. A úplně nejvíc jich je, jestliže ta úspěšnost je apoštolská.

Smutná je práce organizátorů těchto pomlouvačných kampaní,, ale ještě smutnější je postoj lidí, kteří se propůjčují k hlásání takovýchto ničemných a povrchních tvrzení.

Říkal s lítostí, že tihle lidé nemají Kristovu inteligenci, ale nosí Kristovu masku… Proto jim chybí křesťanská schopnost rozlišovat, proto nedosáhnou pravdy a nevydají plody.

Nemůžeme zapomínat, my, děti Boží, že náš Mistr prohlásil: „Kdo vás slyší, mne slyší…“ — Proto se musíme snažit být jako Kristus, ne být jeho karikaturou.

V tomto případě, stejně jako v tolika jiných, lidé jednají tak či onak a všichni věří, že mají pravdu… a Bůh je vede; to znamená, že nad jejich osobními pravdami nakonec vítězí nevyzpytatelná a nejláskyplnější Boží Prozřetelnost.

Nech se tedy vést Pánem, a nestav se proti jeho plánům, i když by protiřečily tvým „základním pravdám“.

Je smutné jak si lidé, kteří ani příliš nestojí o to poznávat, zmocňovat se pokladů vědy, vytvářejí pomocí jednostranných postupů vědu podle svých představ.

Ale toto zjištění tě musí vést k zdvojnásobení tvého úsilí o hlubší poznání pravdy.

Pohodlnější než bádat je psát proti těm, kdo bádají, nebo proti těm, kdo dosahují nových objevů ve vědě a technice. — Ale nesmíme tolerovat, aby se kromě toho tito „kritici“ snažili zaujmout místo absolutních pánů nad věděním a názory nevědomých.

„Není to jasné, není to jasné“, namítal proti jistému tvrzení ostatních… A zatím nejjasnější ze všeho byla jeho nevědomost.

Nerad zraňuješ, vytváříš rozdělení, jednáš netolerantně…, ustupuješ do postojů a názorů, které mají neblahé následky pro mnoho lidí — a ujišťuješ mě, že nejsou vážné.

Promiň mi mou upřímnost: tímto způsobem jednání upadáš do netolerance, na kterou jsi tak citlivý, daleko horší a škodlivější: do netolerance, která zabraňuje, aby byla hlásána pravda.

Bůh ve své spravedlnosti a milosrdenství, které jsou nekonečné a dokonalé, jedná se stejnou láskou, ale vždy různým způsobem se svými různými dětmi.

Proto rovnost neznamená měřit všem stejným loktem.