Seznam bodů

Když s vámi hovořili o osobní angažovanosti, vaší reakcí byla tato úvaha: „V tom případě bych mohl udělat toto…, v jiném bych musel udělat zase tohle…“

Odpověděli vám: „Tady s Pánem nečachrujeme. Boží zákon, Pánovo pozvání, se buď přijme, nebo se nechá bez povšimnutí. Je nutné se rozhodnout: buď vpřed, bez jakékoliv rezervy a s velkou odvahou, nebo odejít. >Qui non est mencum…< — Kdo není se mnou, je proti mně.“

Od nedostatku velkorysosti je k vlažnosti jenom krok.

Jeden tvůj známý, velice inteligentní, dobrý a spořádaný člověk, říkal: „Plnit zákon, ale s mírou, bez překročení jisté meze, co možná nejstřízlivěji“.

A dodával: „Hřešit? Ne. Ale dát se — také ne.“

Jsou skutečně politováníhodní tito ubozí, vypočítaví lidé, neschopní obětovat se, odevzdat se vznešenému ideálu.

Klid! Odvahu!

Rozdrť těmito ctnostmi pátou kolonu vlažných, ustrašených a zrádců.

Brodíš se v pokušeních, vydáváš se v nebezpečí, zahráváš si s pohledy a představivostí, bavíš se o hloupostech. — A pak se děsíš, že tě přepadají pochybnosti, skrupule, zmatky, smutek a malomyslnost. — Musíš mi přiznat, že jsi málo důsledný.

Jak se chceš dostat z tohoto stavu vlažnosti a politováníhodné ochablosti, jestliže o to nebudeš usilovat? Bojuješ moc málo, a i když se snažíš, děláš to jakoby ze vzteku a s nechutí, a téměř si přeješ, aby tvé chabé úsilí nemělo úspěch a ty ses mohl sám před sebou ospravedlnit, abys od sebe nemusel nic žádat a aby ani tvé okolí od tebe nic nechtělo.

Plníš svoji vůli, ne vůli Boží. Pokud se nezměníš, a to doopravdy, nebudeš ani šťastný, ani nedosáhneš pokoje, který ti teď chybí. — Pokoř se před Bohem a snaž se chtít změnu doopravdy.

Uznávám: chováš se slušně… Dovol však, abych byl k tobě upřímný: vlečeš-li se takhle pomalu — přiznej si to sám — pak kromě toho, že nejsi úplně šťasten, zůstáváš velmi daleko od svatosti.

Proto se tě ptám: opravdu se chováš slušně? Nemáš spíš o slušnosti poněkud mylnou představu?

Děláš-li hlouposti, jsi-li vnitřně i navenek lehkomyslný a nepevný ve chvílích pokušení, chceš-li bez chtění, pak je nemožné, abys pokročil ve vnitřním životě.

Vykládals mi rozšafně a přitom nejistě: jedni jdou nahoru, jiní dolů… A takoví jako já upadli a leží na cestě.

Zarmoucen tvou lhostejností jsem ti odpověděl: ležící mohou „vzít do vleku“ ti, co stoupají, ale častěji se stává, že je s sebou strhnou ti, kdo sami padají. Pomysli, jak trpké chvíle si chystáš!

Naznačil to ostatně už svatý biskup z Hippony: nejít kupředu znamená zůstat pozadu.

Váháš pustit se do rozhovoru o Bohu, o křesťanském životě, o povolání,… protože nechceš způsobit utrpení? Zapomínáš, že to nejsi ty, kdo volá, ale On: „Ego scio quos elegerim“ — Já dobře vím, které jsem si vyvolil.

Kromě toho by se mi nelíbilo, kdyby se za těmito falešnými ohledy skrývala pohodlnost nebo vlažnost: v tak vážné věci dáváš přednost ubohému lidskému přátelství před přátelstvím Božím?

Nechceš ani jedno — zlo — ani to druhé — dobro: A tak, kulháš na obě nohy, sešel jsi z cesty, a k tomu tvůj život zůstává plný prázdnoty.

„In medio virtus…“ — Uprostřed je ctnost, říká moudré přísloví, aby nás varovalo před extrémy. — Ale nedopusť se toho, že bys tuto radu přeměnil v eufemismus, abys zakryl svou pohodlnost, mazanost, vlažnost, drzost, nedostatek ideálů, přezírání.

Medituj o těchto slovech Písma svatého: „Kéž bys byl studený nebo horký! Ale protože jsi vlažný, a ne studený, ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.“