Seznam bodů

Brodíš se v pokušeních, vydáváš se v nebezpečí, zahráváš si s pohledy a představivostí, bavíš se o hloupostech. — A pak se děsíš, že tě přepadají pochybnosti, skrupule, zmatky, smutek a malomyslnost. — Musíš mi přiznat, že jsi málo důsledný.

Po začátečním nadšení přišlo váhání, rozpaky, obavy. — Dělají ti starosti studium, rodina, ekonomická situace a především myšlenka, že nemůžeš dál, že jsi možná k ničemu, že ti chybí životní zkušenost.

Dám ti jistý prostředek k překonání těchto obav — jsou to pokušení působená ďáblem nebo tvým nedostatkem velkorysosti: pohrdej jimi, zbav svou paměť těch vzpomínek. Už před dvaceti stoletími řekl Mistr: „Neobracej se nazpátek!“

Je třeba živit v našich duších opravdovou hrůzu z hříchu. Pane — opakuj to s kajícným srdcem —, ať už tě víc neurážím!

Ale neděs se, když zjistíš přítěž ubohého těla a lidských vášní: bylo by hloupé a naivně dětské, kdyby ses teď začal zabývat tím, že „to“ existuje. Tvoje ubohost není překážkou, nýbrž ostruhou, která tě pobízí, aby ses více spojil s Bohem a abys ho vytrvale hledal, protože On nás očišťuje.

Jestliže představivost kypí všude kolem tebe, budou se z ní nutně rodit různé iluzorní situace a názory, které obyčejně nejsou v souladu s tvou cestou, hloupě tě rozptylují, činí tě chladným a vzdalují tě od přítomnosti Boží. — Marnost.

Jestliže se tvá představivost zaměří na ostatní, snadno upadneš do pokušení soudit je — i když nemáš toto poslání —, a interpretovat jejich chování přízemním a málo objektivním způsobem, — Opovážlivé soudy.

Jestliže se tvá představivost vznáší kolem tvých vlastních schopností a tvého vystupování, nebo kolem obdivu, který vyvoláváš u ostatních, vystavuješ se nebezpečí, že ztratíš přímost v jednání a dáš podnět pýše.

Pustit představivost ze řetězu obvykle znamená jen ztrátu času, ovšem jestliže je člověk nedokáže ovládnout, vystaví se řadě dobrovolných pokušení.

— Ani den nezanedbej vnitřní umrtvování!

Nebuď mi tak hloupě naivní a nemysli si, že musíš snášet pokušení, aby sis mohl být jist, že jsi s to trvale kráčet po své cestě. Bylo by to, jako kdyby sis přál, aby ti zastavili srdce, a tak ti dokázali, že chceš žít.

S pokušením neveď dialog. Dovol, abych ti to zopakoval: měj odvahu utéct a sílu neohmatávat svou slabost, aby ses dozvěděl, kam až můžeš dojít. Přestaň bez ústupků!

Nemáš žádnou omluvu. Vina je pouze na tobě. Jestliže víš — znáš se dostatečně — že po téhle stezce — s touhle četbou, s touto společností — můžeš skončit v propasti, proč si umíněně myslíš, že právě toto je zkratka, která usnadňuje formování nebo zrání tvé osobnosti?

Změň radikálně svůj způsob života, i když to od tebe bude vyžadovat více úsilí a budeš mít méně zábav na dosah ruky. Už je čas, aby ses choval jako zodpovědný člověk.

Mnoho bolí Pána nevědomost tolika mužů a tolika žen, kteří se vůbec nesnaží vyvarovat se dobrovolných lehkých hříchů. Je to normální — myslí si a ospravedlňují se — protože těchhle zakopnutí se dopouštíme všichni! Dobře mě poslouchej: také většina té chátry, která odsoudila Krista a přivodila mu smrt, začala pouze křikem — jako ostatní! — a tím, že přišli do Getsemanské zahrady — s ostatními! — …

Nakonec, pod tlakem toho, co dělali „všichni“, nedokázali nebo nechtěli couvnout zpět… a ukřižovali Ježíše!

Ani teď, po dvaceti stoletích, jsme se nepoučili.

Nahoru a zase dolů. Máš hodně, příliš mnoho výkyvů.

Důvod je jasný: až dosud jsi vedl snadný život a nechceš se dozvědět, že od „přát si“ k „dát se“ je pořádná vzdálenost.

Protože musíš nutně, dříve či později, narazit na svou vlastní očividnou ubohost, chci tě uchránit před několika pokušeními, která ti tehdy vnukne ďábel a která musíš okamžitě odrazit: jedná se o myšlenku, že Bůh na tebe zapomněl, že tvé povolání k apoštolátu je klamné, nebo že tíha bolesti a hříchů světa přesahuje tvé síly apoštola… — Nic z toho není pravda!

Jestliže opravdu bojuješ, potřebuješ zpytovat svědomí. Dbej o denní zpytování: zaměř se na to, zda pociťuješ, že Boží láska bolí, když našemu Pánu nedáváš, co mu náleží.

Jako mnozí spěchají položit „základní kámen“, aniž by se potom snažili započaté dílo dokončit, podobně hříšníci se často obelhávají slovy: „Dnes to bylo naposledy“.