Seznam bodů

Často přichází pokušení chtít si rezervovat trochu času jen pro sebe… Nauč se už jednou vyřešit tuhle maličkost tím, že ji okamžitě napravíš.

Jestliže představivost kypí všude kolem tebe, budou se z ní nutně rodit různé iluzorní situace a názory, které obyčejně nejsou v souladu s tvou cestou, hloupě tě rozptylují, činí tě chladným a vzdalují tě od přítomnosti Boží. — Marnost.

Jestliže se tvá představivost zaměří na ostatní, snadno upadneš do pokušení soudit je — i když nemáš toto poslání —, a interpretovat jejich chování přízemním a málo objektivním způsobem, — Opovážlivé soudy.

Jestliže se tvá představivost vznáší kolem tvých vlastních schopností a tvého vystupování, nebo kolem obdivu, který vyvoláváš u ostatních, vystavuješ se nebezpečí, že ztratíš přímost v jednání a dáš podnět pýše.

Pustit představivost ze řetězu obvykle znamená jen ztrátu času, ovšem jestliže je člověk nedokáže ovládnout, vystaví se řadě dobrovolných pokušení.

— Ani den nezanedbej vnitřní umrtvování!

Zdá se být nemyslitelné, že by člověk mohl žít šťastně na tomto světě, kdy mnozí lidé v zajetí svého sobectví umíněně trvají na smutném žití, jako kdyby všechno končilo tady dole!

Nebuď jedním z nich… měj se stále na pozoru!

Někteří neslyší — nepřejí si slyšet — nic jiného než slova, která nosí ve své vlastní hlavě.

Pro mnoho lidí pochopení, které vyžadují od ostatních, spočívá v tom, aby všichni přešli na jejich stranu.

Nemohu věřit v tvou pravdivost, jestliže necítíš nelibost, burcující nelibost, nad každou sebemenší a sebeneškodnější lží, která ve skutečnosti není ani malá ani neškodná, protože je to urážka Boha.

Proč se díváš, posloucháš, čteš a mluvíš se špatným úmyslem, ale snažíš se skrýt to špatné, co sídlí, ne v úmyslech ostatních, ale pouze v tvé duši?

Když není přímost v tom, kdo čte, je těžké, aby objevil přímost toho, kdo píše.

Sektář nevidí ve všem, co dělají ostatní nic jiného než sektářství. Měří bližního omezenou mírou svého srdce.

Bylo mi líto jednoho člověka v řídící funkci. Tušil existenci některých problémů, v životě ostatně logických… ale vyděsil se a bylo mu nepříjemné, když mu je sdělili. Dával přednost tomu nevědět o nich, žít v polosvětle či pološeru svého vidění, aby zůstal klidný.

*Poradil jsem mu, aby těmto problémům čelil zpříma a uvážlivě, právě proto, aby přestaly existovat, a ujistil jsem ho, že pak bude žít ve skutečném míru.

Co se týče tebe, neřeš problémy, vlastní ani cizí tak, že je budeš ignorovat: to by byla pohodlnost, lenost, dveře dokořán pro ďábla.

Splnil jsi svou povinnost?… Byl tvůj úmysl čistý?… Ano? — Nedělej si tedy starosti s tím, že existují nenormální lidé, kteří vidí zlo, jež neexistuje nikde jinde než v jejich pohledu.

Ptali se tě — zkoumavě —, zda posuzuješ jako dobré nebo špatné své rozhodnutí, jež oni považují za učiněné zcela lhostejně.

A ty jsi s klidným svědomím odpověděl: „Vím pouze dvě věci: že můj úmysl je čistý a že… mám dobře to, co mě něco stojí.“ A dodal jsi: Bůh je důvod a cíl mého života, proto je mi jasné, že nic není lhostejné.

Snaž se, aby tvůj dobrý úmysl byl vždycky doprovázen pokorou. často se totiž k dobrým úmyslům připojuje tvrdost úsudku, neschopnost ustoupit a jistá osobní, národní nebo skupinová pýcha.

Není špatné chovat se dobře z ušlechtilých lidských pohnutek. — Ale… jaký je to rozdíl, když nám „rozkazují“ pohnutky nadpřirozené!

Jeden přítel, když pozoroval naši radost z tvrdé práce, zeptal se: „To všechny ty úkoly děláte z nadšení?“ — Odpověděli mu radostně a upřímně: „Z nadšení?… To bychom se daleko nedostali!“ „per Dominum Nostrum Iesum Christum!“ — Pro našeho Pána Ježíše Krista!, který na nás stále čeká.

Velice ses zastyděl nad málo křesťanskou poznámkou oné osoby: „Odpusť svým nepřátelům“ — říkala ti —: „nedovedeš si představit, jaký mají vztek!“

— Nemohl ses ovládnout a odpověděls klidně: „Nechci zaměnit lásku za ponižování bližního. Odpouštím, protože miluji, s velikou touhou napodobovat Mistra.“

Jeden prostředek proti všemu, co tě zneklidňuje: mít trpělivost, přímost úmyslu, a dívat se na věci z nadpřirozené perspektivy.

Pomlouvání je dcera závisti a závist útočiště neplodných.

Obáváš-li se, že neuneseš plody, přezkoumej své hledisko: jestliže pracuješ a nevadí ti, že ostatní také pracují a dosahují ovoce, tvá neplodnost je pouze zdánlivá: však sklidíš úrodu ve svůj čas.