Seznam bodů

Před těmi, kdo redukují náboženství na soubor zákazů, nebo se spokojí s nějakým vybledlým katolictvím, před těmi, kdo chtějí otočit Pána čelem ke zdi nebo ho umístit jen někam do kouta lidské duše…: musíme potvrdit našimi slovy a našimi činy, že toužíme učinit z Krista opravdového Krále všech srdcí…, i těch jejich.

Nepracuj v apoštolském díle tak, že bys měl před očima jen nejbližší budoucnost… Věnuj se svým úkolům s nadějí, že ostatní — tvoji bratři vedení týmž duchem — budou sklízet to, co ty teď seješ — a dokončí budovy, ke kterým kladeš základy.

Až tě skutečně prodchne křesťanský duch, všechno tvé snažení se pročistí. Už nebudeš toužit po slávě, ale jen po tom, aby tvůj ideál byl stále živý.

Jestliže člověku nejde o to vykonat veliké, vpravdě Boží dílo — svatost —, nestojí za to se odevzdat.

Proto církev — když kanonizuje světce — prohlašuje hrdinskost jejich života.

Až budeš opravdově pracovat pro Pána, tvoje největší radost bude spočívat v tom, že s tebou mnozí budou soutěžit.

V této Boží hodině, v hodině přebývání na tomto světě, rozhodni se pevně uskutečnit něco, co opravdu stojí za to: čas kvapí. Jak vznešené, hrdinské a slavné je pozemské poslání muže nebo ženy, když Kristovým ohněm zateplují okoralá a malátná lidská srdce!

Stojí za to přinášet ostatním mír a štěstí v mohutném a jásavém křížovém tažení.

Dáváš v sázku život, jde-li o čest… dávej v sázku čest, jde-li o duši.

Díky obcování svatých se můžeš sjednotit se svými bratry. Braň beze strachu tuto požehnanou jednotu!

— Kdyby ses ocitl sám, tvé vznešené snahy by byly odsouzeny k neúspěchu: osamělá ovce je téměř vždycky ovcí ztracenou.

Líbil se mi tvůj zápal. Nedostatek materiálních prostředků k práci a nedostatečnou pomoc ostatních jsi komentoval slovy: „Nemám víc než dvě ruce, ale někdy bych si přál mít jich padesát, abych mohl sít a sklízet úrodu.“

Pros Ducha svatého o tuto výkonnost… dá ti ji!

Dostaly se ti do rukou dvě knihy v ruštině a ty jsi dostal obrovskou chuť studovat ten jazyk. Představoval sis, jak by bylo nádherné zemřít jako pšeničné zrnko uprostřed tohoto, nyní tak vyprahlého národa, který v budoucnosti vydá hojnou úrodu…

— Tvé touhy považuji za dobré. Ale nyní se věnuj svým malým povinnostem — velkému poslání každého dne, svému studiu, své práci, svému apoštolátu a především, svému vzdělání, které — vzhledem k množství toho, co musíš ještě vypilovat — není úkolem ani méně hrdinským ani méně krásným.

K čemu je student, který nestuduje?

Až se ti bude zdát příliš obtížné studovat, nabídni svoje úsilí Ježíši. řekni mu, že vysedáváš nad svými knihami proto, aby tvoje věda byla zbraní, kterou zvítězíš nad jeho nepřáteli a získáš mu mnoho duší… A pak si můžeš být jist, že tvé studium je na dobré cestě k tomu stát se modlitbou.