Seznam bodů

Ptal ses mě, zda nesu kříž. A odpověděl jsem ti, že ano, že všichni neseme kříž. — Ale kříž slavný, božské znamení, záruku toho, že jsme skutečně děti Boží. Proto stále kráčíme s křížem šťastni.

Nebuďte úzkoprsé duše, muži nebo ženy nezralí, krátkozrací, neschopní obsáhnout náš nadpřirozený křesťanský horizont Božích dětí. Boha a odvahu!

Poděkuj Pánu za to, jak ti — otcovsky i mateřsky — vychází vstříc.

Ty, jenž jsi vždycky snil o velkých dobrodružstvích, ses zapojil do úžasného díla…, které tě vede ke svatosti.

Trvám na tom: poděkuj za to Bohu životem apoštola.

Pro tebe vypisuji z jednoho dopisu: „Okouzluje mne evangelijní pokora. Ale pobuřuje mne tupá a omezená poníženost některých křesťanů, kteří tak vrhají špatné světlo na církev. Právě tyto křesťany měl na mysli onen ateistický spisovatel, když řekl, že křesťanská morálka je morálka otroků…“ Skutečně jsme služebníci; ale služebníci povýšení do kategorie dětí Božích, které se nechtějí chovat jako otroci vášní.

Dobré dítě Boží musí být velmi lidské. Ale zase ne natolik, aby degenerovalo ve sprosťáka a nevychovance.

Boží dítě nemůže uplatňovat třídní hledisko, protože je zajímají problémy všech lidí a snaží se napomáhat k jejich řešení se spravedlností a láskou našeho Vykupitele.

Naznačil to už apoštol Pavel, když nám psal, že Pán nikomu nestraní, což jsem si neváhal přeložit takto: existuje pouze jedna rasa, rasa dětí Božích!

Jako občan a křesťan zároveň ukaž svým chováním lidem, jaký je rozdíl mezi životem smutným a životem radostným, životem ve strachu a životem odvážným, mezi jednáním opatrným, obojakým a pokryteckým, a jednáním lidí nezáludných a charakterních.

— Jedním slovem, mezi tím být ze světa a být děti Boží.

Kdesi daleko na obzoru — se zdá, jako by se nebe spojovalo se zemí. Nezapomeň, že místo, kde se země a nebo skutečně spojují, je tvé srdce dítěte Božího.

Apoštol Pavel mimo jiné napsal, že „není rozdíl mezi pohanem a židem, obřezaným a neobřezaným, barbarem a Skytem, otrokem a svobodným, ale že Kristus je všechno a je všech“.

Tato slova platí dnes jako včera: před Pánem neexistují rozdíly národnostní, rasové, třídní, státní… Každý z nás se znovu narodil v Kristu, aby byl novým stvořením, dítětem Božím: všichni jsme bratři, a máme se k sobě jako bratři chovat!

Mírný a vyrovnaný charakter, nezlomná vůle, hluboká víra a horoucí zbožnost: nezbytné charakteristiky Božího dítěte.

Děti Boží! Stav, který nás přeměňuje v něco vyššího než jen v osoby, které se vzájemně snášejí. Poslouchej Pána: „Vos autem dixi amicis!“ — jsme jeho přátelé, kteří jako On, dávají rádi jako On svůj život za druhé a to v hrdinských chvílích i v běžném soužití.

Bůh chce, abychom my, jeho děti, byli útočníky. — Nemůžeme zůstat se založenýma rukama: naše věc je bojovat tam, kde se právě nacházíme, jako armáda v bitevním šiku.