Seznam bodů

Svěřil ses mi, že některé scény z Ježíšova života tě velice dojímají: například když se stává jedním z lidí a bere na sebe lidské tělo nebo když přináší pokoj a zdraví těm, kteří mají duši i tělo rozervané bolestí. Jsi uchvácen — vyzdvihl jsi — když ho vidíš léčit malomocenství, navracet zrak, uzdravit u rybníka chromého ubožáka, na kterého nikdo ani nevzpomene. Tehdy ho vidíš tak lidského, je ti tak blízko!

— Ježíš je ale stále stejný jako tehdy.

Žádal jsi Pána, abys mohl kvůli němu něco vytrpět. Ale potom, když přichází utrpení v tak obyčejné, lidské podobě, — rodinné těžkosti a problémy nebo tisíce maličkostí všedního života —, stojí tě námahu vidět za tím Krista.

— Rozevři poslušně své ruce těmto hřebům…, a tvoje bolest se promění v radost.

Nestěžuj si, jestliže trpíš. Brousí se jen ten kámen, který je vzácný, který má hodnotu.

Bolí to? — Nech se brousit, s vděčností, protože Bůh tě vzal do svých rukou jako diamant… Takhle se neopracovává nějaký obyčejný valounek.

Ti, kdo zbaběle utíkají před utrpením, mají o čem přemýšlet, když vidí, s jakým nadšením jiné duše objímají bolest.

Není málo mužů a žen, kteří umějí trpět křesťansky. Následujme jejich příkladu.

Naříkáš si? … a mně vysvětluješ, jako kdybys měl k nářku opravdu důvod: Vždyť jsem se píchl!… A teď zase!…

— Neuvědomuješ si, že je hloupé divit se, že růže mají trny?

Dovol mi, abych k tobě i nadále mluvil zcela důvěrně: stačí mi mít před sebou krucifix, abych se neodvažoval mluvit o svých utrpeních… A nerozpakuji se dodat, že jsem trpěl hodně, ale vždycky s radostí.

Nechápou tě?… On byl Pravda a Světlo, ale jeho vlastní ho také nechápali. — Vzpomeň si na Pánova slova, na které jsem tě už několikrát upozornil: „Není učedník nad Mistra.“

Pro dítě Boží jsou protivenství a pomluvy, jako pro vojáka rány utržené na bitevním poli.

Donášejí na tebe a pomlouvají tě… Pověst, co na ní záleží?

V žádném případě se za sebe nestyď a nelituj sebe, ale je: ty kdo ti ubližují.

Někdy ti nechtějí rozumět a jsou jako zaslepení… Ale jindy jsi to ty, kdo nedokáže dosáhnout toho, abys byl pochopen: naprav se!

Nestačí mít pravdu. Kromě toho je nutné umět ji prosadit… a dosáhnout toho, aby ji uznali i druzí.

Nicméně dosvědčuj pravdu vždycky, když je to nutné, aniž by ses pozastavoval nad tím, „co řeknou“ ostatní,

Jestliže chodíš do Mistrovy školy, nepřekvapí tě, že musíš mimo jiné zápasit s nepochopením mnoha osob, které by ti mohly nesmírně pomoci, jen kdyby se alespoň trochu snažili tě pochopit.