Seznam bodů

V souvislosti s celkovým oproštěním se ode všeho, které od vás Pán žádá, vám ukážu ještě další zvláště důležitou stránku tohoto problému. Je to zdraví. Teď jste většinou všichni mladí, plni energie procházíte báječným vrcholným obdobím svého života. Ale čas plyne a nevyhnutelně přichází tělesné opotřebení, omezení zralého věku a nakonec potíže stáří. A kromě toho, kdokoli z vás může onemocnět nebo utrpět nějaký tělesný úraz.

Pouze když správně —křesťansky— využijeme dobrého tělesného stavu, dobrých časů, přijmeme s nadpřirozenou radostí i události, které lidé mylně hodnotí jak o špatné. Nechci se příliš zabývat podrobnostmi, ale chtěl bych vám sdělit svou vlastní zkušenost. V nemoci můžeme být otravní: nevěnují mi pozornost, nikdo se o mě nestará, nepečují o mne, jak si zasloužím, nikdo mi nerozumí… Ďábel, který stále číhá, zaútočí na jakoukoli slabinu; a v nemoci jeho taktika spočívá ve vytváření jakési psychózy, která chce odloučit člověka od Boha, která ztrpčuje prostředí nebo která znehodnocuje všechny zásluhy, které může člověk získat pro dobro všech lidí, když snáší bolest s nadpřirozeným optimismem, když miluje. Proto, bude—li to vůle Boží a postihne nás nějaké utrpení, přijměte to jako znamení, že nás Bůh považuje za zralé, aby nás mohl úžeji přivinout k sobě na svůj spasitelný kříž.

Abychom byli ochotni velkoryse snášet nemoc nebo neštěstí —dopustí—li Pán— je třeba se na to dlouho připravovat, denně se odpoutávat od sebe sama. Využívejte už nyní každé příležitosti a snášejte trpělivě nedostatek, běžné malé bolesti, příkoří, a cvičte se v křesťanských ctnostech.

Připomínám vám tyto základní pravdy a chci vás vyzvat, abyste pozorně zpytovali pohnutky svého jednání, abyste napravili to, co je třeba napravit a zaměřili se zcela na službu Bohu a svým bratřím, lidem. Představte si, že Bůh kráčí vedle nás, že se na nás s láskou dívá a že nás povolal svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Ježíši Kristu před dávnými věky.

Vaše úmysly ať jsou čisté, všechno dělejte z lásky k Bohu, s radostí objímejte svůj každodenní kříž. Opakoval jsem to ostatně už mnohokrát, protože myslím, že tyto myšlenky by měly být vytesány do srdce každého křesťana: jestliže se nebudeme omezovat jen na to, že budeme snášet protivenství, ale naopak ho budeme milovat a že budeme radostně přijímat každou tělesnou nebo duševní bolest a nabídneme to vše Bohu jako zadostiučinění za své hříchy i hříchy všech lidí, pak vás ujišťuji, že toto trápení nebude působit zármutek.

Pak už neponeseme jen tak nějaký kříž, ale objevíme, že je to kříž Kristův a budeme mít útěchu, že Spasitel se postará o to, aby nám jeho tíhu ulehčil. My spolupracujeme jako Šimon Cyrenský, který když se vracel z práce na svém statku a myslel na zasloužený odpočinek, byl přinucen, aby Ježíši pomohl nést jeho kříž. Pro milujícího člověka neznamená žádné neštěstí, když se dobrovolně stane Kristovým Šimonem Cyrenským, který se ocitá tak blízko jeho bolestnému lidství proměněnému v pouhou trosku; dává mu to jistotu, že Bůh je blízko a že žehná za tuto jeho volbu.

Velmi často mi s úžasem připomenulo dost lidí radost, která díky Bohu vyzařuje z mých synů v Opus Dei. Vždy na to mám stejné vysvětlení, protože vlastně ani žádné jiné neznám: důvod jejich radosti spočívá v tom, že nemají strach ze života ani ze smrti, že se nelekají protivenství, že se snaží žít každý den v duchu oběti a jsou stále odhodláni —přes svou vlastní slabost a ubohost— zapřít sami sebe, aby ostatním lidem usnadnili a zpříjemnili správnou křesťanskou cestu.

Jestliže nebojuješ, neříkej mi, že se snažíš být jako Kristus, že se ho snažíš poznávat a milovat ho. Když nastupujeme pravou cestu následování Krista, když se chceme chovat jako Boží děti, víme dobře, co nás čeká: svatý Kříž, na který musíme hledat jako na ústřední bod, o který se opírá naše naděje na spojení s Pánem.

Říkám to předem, že tento program není nic pohodlného, že žít, jak učí Pán, předpokládá velké úsilí. Přečtu vám, co všechno vypočítává apoštol, když vypráví, co vše musel podstoupit a vytrpět, když chtěl plnit Ježíšovou vůle: Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se slítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce.

V těchto rozhovorech s Pánem se omezuji na realitu, ve které žijeme, nevymýšlím si žádné teorie, ani nesním o velkých obětech, o hrdinských činech, které se obvykle nevyskytují. Je důležité, abychom využívali času, který nám utíká pod rukama a který je z křesťanského hlediska nad zlato, protože předjímá slávu, které se nám později dostane.

Samozřejmě se ve svém životě nesetkáváme s takovými protivenstvími, jaké potkávaly Šavla. My se můžeme setkat se svým nízkým sobectvím, návaly smyslnosti, útoky zmatečné a směšné pýchy i jiným dalším pokulháváním: tolik slabosti! Máme proto ztrácet odvahu? Ne. Opakujme se svatým Pavlem svému Pánu: s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

Často zkoušejte zamíchat se mezi osoby Nového Zákona. Vychutnávejte ty dojemné scény, kdy náš Mistr jedná jako Bůh i jako člověk, nebo vypráví božskými i lidskými slovy o dopuštění, o nekonečné Boží lásce k jeho dětem. Toto poselství z nebe se obnovuje i dnes v nepomíjejícnosti evangelia: lze si na ně sáhnout, lze je poznat, lze tvrdit, že lze hmatatelně zažívat Boží ochranu, pomoc, která působí, když i přes všechna klopýtnutí jdeme dál, když stále dokážeme začínat znova, neboť toto je vnitřní život, který žijeme s důvěrou v Boha.

Bez tohoto úsilí překonávat vnitřní i vnější překážky neobdržíme cenu vítězů. Žádný zápasník nedostane věnec, když nezávodí podle pravidela zápas by nebyl opravdový, kdyby nebylo s kým zápasit. Proto, jestliže nebude protivník, nebude ani vítězný věnec, protože nemůže být věnec tam, kde není nikdo poražený.

Neměli bychom se nechat znepokojovat překážkami, měly by být pro nás pobídkou k tomu, abychom rostli jako křesťané. V tomto zápase se budeme posvěcovat a naše apoštolská práce bude pak účinnější. Když meditujeme nad chvílemi, kdy Ježíš Kristus —na Olivové hoře a později v opuštěnosti a výsměchu kříže— přijímá s láskou vůle Otce, zatím co nesmírně trpí, měli bychom si uvědomit, že abychom napodobovali Krista, abychom se stali jeho dobrými úředníky, je třeba přijmout jeho radu: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!. Proto já pro sebe žádám: Pane, ani jeden den bez kříže. A tak se s Boží pomocí bude upevňovat náš charakter a budeme sloužit Bohu a přes svou vlastní nedokonalost.

Pochop. Když zatloukáš hřebík do zdi a nenacházíš odpor, co bys na to místo mohl pověsit? Jestliže se nebudeme posilovat s Boží pomocí obětí, nástrojem Pána se nestaneme. A naopak, jestliže budeme odhodláni radostně využívat pro Boží lásku všech obtíží, nepřijde nám za těžko na vše obtížné a nepříjemné, na vše, co je tvrdé a nepohodlné, zvolat s apoštoly Jakubem a Janem: můžeme!

Když budeme obdivovat a opravdově milovat přesvaté Ježíšovo lidství, objevíme i jeho rány. A ve chvílích pasivního očišťování, bolestných, těžkých chvílích sladkých i hořkých slz, které se snažíme skrývat, se budeme uchylovat do těchto přesvatých ran, abychom se očistili, abychom se osvěžili spasitelnou krví, abychom nabrali sil. Přispěcháme jako holubice, které, jak říká Písmo (srov. Pís 2,14), nalézají v bouři úkryt v rozsedlinách skály. Schováme se v tomto úkrytu a najdeme Kristovo důvěrné přátelství. A poznáme, jak lahodný má hlas a jak půvabnou má tvář (srov. Pís 2,14), protože ti, kdo vědí, že jeho hlas je sladký a líbezný, jsou ti, kdo přijali milost evangelia a kteří říkají: Ty máš slova věčného života.

Když se takto cele odevzdáme, zapálí se v nás apoštolská horlivost a stále poroste. Svou touhu po Bohu budeme moci předávat lidem a šířit dobro. A přes svou ubohost, budeme—li u Boha a s Bohem, bude v nás rozněcovat touhu rozsévat po celém světě radost a pokoj, zalévat všechno spasitelnou vodou prýštící z otevřeného Kristova boku a dělat z lásky každou práci od začátku až do konce.

Mluvil jsem k vám o bolesti, o utrpení, o slzách. Nebudu si protiřečit, když řeknu, že pro učedníka, který s láskou hledá svého Mistra, má zármutek, trápení a bolest jinou příchuť: zmizí totiž, jakmile opravdově přijmeme Boží vůli, když plníme jeho plány jako věrné děti, i když máme právě nervy napjaté k prasknutí a trápení se zdá nesnesitelné.

Všední život