Seznam bodů

Jaký asi byl veselý pohled Ježíšův! Stejný jako jeho Matky, která nemůže zadržet svou radost — „Magnificat anima mea Dominum!“ — a jejíž duše chválí Pána, od chvíle, kdy ho nosí v sobě a má vedle sebe.

Ach matko! Kéž by naše radost byla stejně jako ta tvoje radostí být s Ním a mít Ho blízko sebe.

Když ti mluvím o „apoštolátu přátelství“, myslím tím „osobní“ přátelství, plné oběti, upřímné: od ty k ty, od srdce k srdci.

Když ti bude zatěžko prokázat nějakou laskavost či službu nějaké osobě, mysli na to, že je dcerou Boží, vzpomeň si, že Pán nám přikázal, abychom milovali jedni druhé.

— A ještě víc. Ponoř se denně do tohoto přikázání evangelia, nezůstávej jen na povrchu. Vyvozuj z něho důsledky — je to velice snadné —, a přizpůsob své chování v každém okamžiku jeho požadavkům.

Žije se tak chvatně, že křesťanská láska se stala v tomto našem světě něčím vzácným, někdo alespoň podle jména se ke Kristu hlásí…

— Snad máš pravdu. Ale co děláš ty, katolík, který se s Ním má ztotožňovat a jít v Jeho stopách? On nám ale určil, že máme jít kázat jeho učení všem lidem, všem a ve všech dobách.

Lidé — tak tomu bylo v dějinách vždycky — spojují své životy, aby naplnili nějaké společné poslání a povolání.

— Zapůsobí na dnešní ženy a muže podobně jedinečné povolání spočívající v tom dosáhnout věčného štěstí?

Smysl přátelství jsi pochopil, když ses konečně začal cítit jako pastýř maličkého stáda, které jsi dříve zanedbával a které se teď znovu snažíš shromáždit ve snaze sloužit každému jednotlivci.

Nemůžeš být pouze pasivní. Musíš se stát opravdovým přítelem svých přátel. „Pomáhat jim.“ Především příkladem svého chování a pak svou radou a morálním vlivem, který vyplývá z důvěrného přátelství.

Nadchl tě duch bratrství a družnosti, který jsi nečekaně objevil… — Samozřejmě: je to něco o čem jsi mnohokrát sníval, ale s čím ses nikdy nesetkal. Nesetkal ses s tím proto, že lidé zapomínají, že jsou bratry Krista našeho milého Bratra, který položil život za druhé, za všechny a za jednoho každého zvlášť.

Měl jsi veliké štěstí, že jsi potkal opravdové učitele a skutečné přátele, kteří tě naučili opravdu všemu, co jsi chtěl vědět. Nepotřeboval jsi lstí, abys jim „ukradl“ jejich vědu, protože ti ukázali nejsnadnější cestu, přestože odhalit ji je stálo tvrdou práci a utrpení… Nyní je na tobě prokázat podobnou službu všem lidem, které máš okolo sebe.

Dobře o tom přemýšlej a zařiď se podle toho: osoby, kterým jsi nesympatický tě za nesympatického přestanou považovat až si uvědomí, že je máš „opravdu“ rád. Záleží na tobě.

Nestačí být dobrý, musí to také být vidět. Co bys řekl o růžovém keři, na kterém by rostly jen trny?

Aby se vlažní rozhořeli, je třeba aby byli obklopeni ohněm nadšení.

Mnozí by nás mohli zakřičet: nenaříkejte nad mým stavem!, ukažte mi cestu, abych z této situace, která vás tolik rozesmutňuje, vyšel!

Někdy se snažíš ospravedlnit ujišťováním, že jsi roztržitý, nemotorný nebo, že máš reservovanou nebo nevstřícnou povahu. A připojuješ, že to proto ani pořádně neznáš osoby, s kterými žiješ.

— Poslyš: že tě ta výmluva zneklidňuje?

Vlož velké nadpřirozené vidění do všech detailů svého všedního života, poradil jsem ti. A okamžitě jsem dodal: spolužití s druhými ti během každého dne nabízí mnoho příležitostí.

Žít lásku znamená respektovat mentalitu ostatních a být pln radosti z jejich cesty k Bohu…, aniž by ses snažil, aby mysleli jako ty, aby se připojili k tobě.

— Chtěl bych ti předložit tuto úvahu, ty různé cesty jsou rovnoběžky; když každý sleduje svou vlastní, každý dojde k Bohu… Nenoř se do srovnávání ani nechtěj vědět, kdo směřuje výše: na tom nezáleží, důležité je, abychom všichni dosáhli cíle.

Že druhý je plný chyb? Dobrá… ale — nehledě na to, že dokonalí jsou pouze v nebi, vždyť ty také tolikrát nejsi příkladem pro své blízké a přesto tě snášejí a co víc, váží si tě: protože tě milují láskou, kterou Ježíš Kristus dával svým učedníkům: — a jak byli ubozí!

— Pouč se!

Stěžuješ si, že nic nechápe… — Mám jistotu, že dělá všechno možné, aby tě pochopil. Ale kdy ty vynaložíš trošku úsilí, abys pochopil jeho?

Dobrá, připouštím to: ta osoba se chovala špatně, její chování je zavrženíhodné a nedůstojné, nemá žádnou úroveň.

— Z lidského hlediska si zaslouží veškeré pohrdání!, dodals.

— Trvám na tom, že tě chápu, ale tvé poslední tvrzení nesdílím. Ten mizerný život je posvěcený: Kristus zemřel, aby jej spasil! Jestliže On jím nepohrdal, jak se toho můžeš opovážitty?

Jestliže se tvé přátelství sníží až k tomu, že se staneš spoluviníkem cizích podlostí, zbude z něho smutné bratříčkování, které si nezaslouží ani té nejmenší úcty.

Opravdu se život, sám o sobě ubohý a nejistý, někdy stává těžkým. — Ale to přispěje k tomu, aby ses stal více nadpřirozeným, abys viděl ve všem ruku Boží: a tak budeš lidštější a chápavější k těm, kdo tě obklopují.

Shovívavost je úměrná autoritě. Obyčejný soudce musí odsoudit — možná s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem — usvědčeného pachatele, který přiznal svou vinu. Nejvyšší představitel státu někdy uděluje amnestii nebo milost. Kající duši Bůh odpouští vždycky.

Díky vám jsem spatřil Boha, který zapomněl na moje bláznovství a přijímá mne s obrovskou láskou. Toto napsal svým blízkým po návratu do otcovského domu, jeden marnotratný syn 20. století.

Stálo tě hodně námahy pomalu odstraňovat a zapomínat své starůstky, své osobní iluze: malé a nečetné, ale hluboko zakořeněné. Pro změnu jsi nyní jistý, tvou vidinou a tvou starostí jsou tvoji bratři a pouze oni, protože v bližním ses naučil odhalovat Ježíše Krista.

„Sto místo jednoho!“… Jak sis vzpomínal před několika dny na tento Pánův slib!

— V bratrství, které se žije mezi tvými druhy v apoštolátě, ujišťují tě o tom, že přináší také jeden každý stonásobný užitek.