Seznam bodů

Tato důraznost a póza se k tobě nehodí: je vidět, že jsou strojené. — Pokus se bez nich obejít alespoň před Bohem, před svým duchovním rádcem a před svými bratry: a pak bude mezi nimi a tebou o jednu překážku méně.

Tvůj charakter není dost pevný: jaká potřeba do všeho se míchat! — Snažíš se být solí každého pokrmu… A přitom — nezlob se, když ti to řeknu jasně — máš málo schopností být solí: neumíš se rozpustit a zůstat nepovšimnutý, tak jako sůl.

Chybí ti obětavost. A jsi až příliš zvědavý a rád se předvádíš.

Samolibost z tebe dělá člověka nesnesitelného a odpuzujícího, stáváš se směšným a co je horší, zmenšuješ účinnost své apoštolské práce.

Nezapomínej, že i „prostřednost“ je slučitelná s nabubřelostí.

Tvá nezkušenost tě vede k této nabubřelosti, ješitnosti, k tomu všemu, o čem si myslíš, že ti to přidává na důležitosti.

— Prosím tě, naprav se. I jako hloupý se můžeš dostat na vedoucí místo (stalo se tak nejednou), a nepřesvědčíš-li se o svých nedostatcích, odmítneš naslouchat těm, kdo mají dar rady. Bojím se pomyšlení na škodu, kterou tvá pošetilost může způsobit.

Tvá křesťanská láska je… nafoukaná. — Z dálky přitahuješ: máš světlo. — Zblízka odpuzuješ: postrádáš teplo. — Jaká škoda!

Ty… , pýcha? — Kvůli čemu?

Pýcha? — Proč?… Zanedlouho — možná za pár let, možná za pár dní — budeš hromadou hnijícího masa: červi, páchnoucí tekutiny, špinavé cáry rubáše…, a nikdo na zemi si na tebe nevzpomene.

Ty, který jsi učený, slavný, výřečný a mocný: nejsi-li pokorný, nestojíš za nic. — Odsekni, vykořeň to „já“, které máš v té nejvyšší míře — Bůh ti pomůže —, a pak budeš moci začít pracovat pro Krista, na posledním místě ve vojsku jeho apoštolů.

Aby ses stal pokorným, ty, tak prázdný a domýšlivý, stačí ti uvažovat nad těmito slovy Izaiáše: jsi „jako kapka rosy, která zrána padá na zem a je sotva vidět“.

Zanechej toho „postoje domýšlivosti“, který od tvé duše odděluje duše, které se k tobě přibližují. — Naslouchej. A mluv s prostotou: jenom tak poroste tvá práce apoštola do šíře a do plodnosti.