Seznam bodů

Pýcha? — Proč?… Zanedlouho — možná za pár let, možná za pár dní — budeš hromadou hnijícího masa: červi, páchnoucí tekutiny, špinavé cáry rubáše…, a nikdo na zemi si na tebe nevzpomene.

Jsi-li apoštolem, smrt ti bude dobrou přítelkyní, která ti usnadní cestu.

Viděl jsi padat suché listy ve smutném podzimním podvečeru? Tak padají duše každý den do věčnosti: jednoho dne tím padajícím listem budeš ty.

Neslyšel jsi, jak si světáci smutně stěžují, že „každým uplynulým dnem pomalu umíráme“?

Tak já ti říkám: raduj se, apoštolská duše, protože každý uplynulý den tě přibližuje k Životu.

Ty „ostatní“ smrt zastavuje a děsí. — Nás smrt — Život — povzbuzuje a podněcuje. Pro ně je to konec: pro nás začátek.

Neměj strach ze smrti. — Od této chvíle ji přijmi velkoryse…, až bude Bůh chtít…, jak bude Bůh chtít…, kde bude Bůh chtít. — Nepochybuj: smrt přijde v čase, na místě a způsobem, který je ten nejlepší…, poslaná tvým Otcem-Bohem. — Buď vítána naše sestra smrt!

Jaká část světa by se rozpadla, kdybych tu nebyl, kdybych zemřel?

Vidíš, jak se mrtvola milované osoby rozkládá v zapáchající tekutiny? — Takže toto je to krásné tělo! — Dívej se a vyvoď důsledky.

Obrazy Valdése Leala, představující vznešené zdechliny — biskupů, šlechticů — v úplné hnilobě, tebou zajisté musí pohnout.

Co tedy ten výkřik vévody z Gandie: Nebudu už dále sloužit pánu, který mi může zemřít?

Říkáš mi, že chceš zemřít „hrdinsky“. — Nemyslíš si, že je „hrdinnější“ zemřít nepovšimnutý v dobré posteli, jako měšťák…, ale zemřít z lásky?

Ty — jsi-li apoštolem — nemusíš zemřít. — Změníš domov, nic víc.