Seznam bodů
Své zpytování zakonči vždycky úkonem lásky — bolesti z lásky —: za sebe, za všechny hříchy lidí… — A uvaž, s jakou otcovskou péčí odstranil Bůh z tvé cesty překážky, abys nezakopl.
Nebuď tak slepý a lehkomyslný, abys v duchu nevkročil do svatostánku, když spatříš zdi nebo věže Božího domu. — On na tebe čeká.
Nebuď tak slepý a lehkomyslný, aby ses nepomodlil nějakou střelnou modlitbu k Neposkvrněné Panně Marii, když jdeš kolem míst, o nichž víš, že tam urážejí Krista.
Používej tyto svaté „lidské pomůcky“, které jsem ti doporučil, abys neztratil Boží přítomnost: střelné modlitby, úkony lásky a zadostiučinění, duchovní svatá přijímání, pohledy na obrazy Panny Marie…
Utíkej se do ran ukřižovaného Krista. Tam se naučíš střežit své smysly, budeš mít vnitřní život a budeš neustále nabízet Otci utrpení našeho Pána i Panny Marie, abys splatil dluhy svoje i dluhy všech lidí.
Nepros Ježíše o odpuštění pouze svých vlastních hříchů: nemiluj ho pouze svým vlastním srdcem…
Odčiňuj za všechny ty urážky, za to, že ho urážely, urážejí a budou urážet… Miluj ho celou silou srdcí všech těch, kteří ho milovali nejvíc.
Buď odvážný: řekni mu, že ho miluješ bláznivěji než Marie Magdalská, než Terezie a než Terezička…, že ho miluješ šíleněji než Augustin a Dominik a František, než Ignác a Xaverský.
Bolest lásky. — Protože je dobrý. — Protože je tvůj Přítel, který za tebe položil život. — Protože vše dobré, co máš, je jeho. — Protože jsi ho tolik urážel… Protože ti odpustil… On!… Tobě!
— Plač, můj synu, bolestí lásky.
Jak zaplakal u oltáře jeden mladý svatý kněz, který si vysloužil mučednictví, neboť si vzpomněl, že jedna duše, která přišla přijmout Krista, byla ve stavu smrtelného hříchu!
— Odčiňuješ tak i ty?
Naše vůle, s milostí, je před Bohem všemocná. — Takže, při pohledu na tolik urážek Pána, když řekneme Ježíši s účinnou vůlí, například při cestě tramvají: „Můj Bože, chtěl bych vykonat tolik úkonů lásky a zadostiučinění, kolikrát se otočí každé kolo tohoto vozu,“ pak jsme ho v tomto okamžiku před Ježíšem skutečně milovali a odčiňovali tak, jak jsme si přáli.
Tato „hloupůstka“ zapadá do duchovního dětství: je to věčný rozhovor mezi nevinným dítětem a otcem zblázněným do svého syna:
— Jak mě máš rád? Řekni! — A maličký slabikuje: Mi-li-on-krát!
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/book-subject/camino/7838/ (04.05.2024)