Seznam bodů

Naše svatá matka Církev vždy jasně svobodu hájila a odmítala všechny druhy fatalismu, ty staré i ty novější. Učila, že člověk je pánem svého osudu, může se rozhodnout jak pro dobro, tak pro zlo: a ti, kdo se neodklonili od dobra, půjdou do věčného života, ti, kdo páchali zlo, do věčného ohně. Vždy na nás velice působí tato ohromná schopnost, tvoje i moje, všech lidí, která svědčí i o naší vznešenosti. Hřích je do té míry dobrovolným zlem, že by v žádném případě to nebyl hřích, kdyby nebyl dobrovolný; toto tvrzení je tak jasné, že s ním souhlasí těch několik málo moudrých i spousta hloupých obyvatel tohoto světa.

Znovu pozvedám své srdce k Pánu a vzdávám díky Bohu, protože mu přece nic nebránilo, aby nás stvořil dokonalé s neodolatelným tíhnutím k dobru, ale usoudil, že jeho služebníci budou lepší, boudou-li mu sloužit svobodně. Jak velká je láska a milosrdenství našeho Otce! Tváří v tvář skutečnosti, že Bůh tak pošetile miluje své děti, bych chtěl mít tisícero srdcí, ba dokonce ještě víc, abych mohl neustále chválit Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Pomyslete, že ten, který je všemohoucí, ten, který řídí celý vesmír, nechce služebníky, kteří by mu museli sloužit z přinucení, chce raději svobodné děti. Do duše každého z nás —ačkoliv se rodíme proni ad peccatum, nakloněni k hříchu kvůli pádu prvního páru lidí— vložil jiskru svého nekonečného rozumu, přitažlivost dobra, touhu po trvalém míru. A dává nám pochopit, že dosáhneme pravdy, štěstí a svobody, když se snažíme, aby v nás ono semeno věčného života vzklíčilo.

Stateční a trpěliví lidé jsou pak i vyrovnaní. Ale není to vyrovnanost někoho, kdo si vykupuje svůj vlastní klid za cenu toho, že se nezajímá o své bratry nebo o veliký úkol každého člověka— šířit bez omezení po celém světě dobro. Jsou vyrovnaní, protože vždy existuje odpuštění, protože na všechno lze najít nějaký lét, kromě smrti ovšem, ale pro Boží děti smrt znamená život. Jsou vyrovnaní, i kdyby to bylo jen proto, aby mohli jednat rozumně: kdo zachovává klid, může přemýšlet, zkoumat všechna pro i proti, může rozumně posuzovat výsledky toho, co ho očekává. A potom v klidu učiní rozhodnutí.

Není moudrý ten, kdo se nikdy nemýlí, ale ten, kdo své omyly dokáže napravit. Je moudrý, protože dává přednost tomu, že se mu dvacetkrát něco nepodaří, než aby z pohodlí nedělal vůbec nic. Nejedná ztřeštěně a unáhleně nebo pošetile a zbrkle, ale bere na sebe riziko svého rozhodnutí a neodmítá konat dobro ze samého strachu, že se mu to nepodaří. Ve svém životě se setkáváme s takovými rozvážnými, nestrannými lidmi, kteří nepodléhají prudkým vášním, nesklánějí jazýček vah na tu stranu, která jim právě vyhovuje. Těmto osobám téměř bezděčně důvěřujeme, ony totiž bez jakékoliv domýšlivosti a bez velkého povyku jednají vždy dobře a čestně.

Moudrost srdce by měl mít nevyhnutelně každý křesťan, ale nejvyšším cílem moudrosti není jen společenský soulad a pokoj, nevyvolávání třenic. Základní pohnutkou je plnění vůle Boha, který chce, abychom byli prostí, ale ne dětinští, pravdiví, ale nikdy naivní nebo nevážliví. Rozumné srdce získává poznání, a toto poznání je Boží láska, konečná moudrost, která nás může spasit, protože přináší všem lidem pokoj a porozumění a život věčný.