Seznam bodů

A proto se nechte přesvědčit, že když si skutečně přejeme následovat našeho Pána a věrně sloužit Bohu i celému lidstvu, musíme se umět odpoutat sami od sebe, nesmíme lpět na své inteligenci, zdraví, cti, vznešených plánech, úspěchu, zdaru.

Mám při tom na mysli —protože až sem musí dojít tvé rozhodnutí— i ty poctivé plány, kterými chceme výhradně oslavovat Boha a chválit ho. Budeme se řídit touto jasnou a pevnou zásadou: Pane, chci to či ono, jen když se to líbí Tobě, protože když ne, proč mě by to mělo zajímat? Zasadíme tak smrtelnou ránu sobectví a pýše, které se jako hadi kroutí v každém svědomí. A zároveň dosáhneme pravého pokoje pro svou duši a nebudeme na ničem lpět, a tak budeme tím více a důvěrněji poznávat Boha.

Abychom mohli napodobovat Krista, musíme mít své srdce zcela oproštěné ode všeho, co nás svazuje: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši. A k tomu vysvětluje sv. Řehoř: nestačilo by, abychom žili oproštěni od věcí, kdybychom se nedokázali vzdát sami sebe. Ale kam se dostaneme? Vlastně všeho vzdává, jestliže si sám nechá?

Musíte vědět, že jsme na jedné straně hříšníci a na druhé straně Boží tvorové. Na jedné straně jsme byli stvořeni, na druhé straně jsme tu kvůli sobě samým. Odvrhněme to, čím jsme se stali skrze hřích a buďme takoví, jakými jsme byli utvořeni skrze milost. Tak ten, kdo byl pyšný, když se obrátí ke Kristu, se stává pokorným, zapřel sám sebe; když se smilný člověk obrátí a žije zdrženlivě, i on odvrhuje to, čím byl dříve; když nějaký lakomec přestane dychtit po majetku a místo toho, aby se zmocňoval cizího, začne být štědrý, i on se zřekl sám sebe.

Pán si žádá velkodušné srdce, které na ničem nelpí. To se nám podaří, když energicky povolíme pouta nebo jen jemné nitky, které nás poutají k našemu "já". Nechci před vámi zatajovat, že toto rozhodnutí vyžaduje nestálý boj, přemáhání vlastního rozumu a vůle, odřeknutí se —stručně řečeno— svízelnější než zřeknutí se těch nejvytouženějších hmotných statků.

Toto nelpění na ničem, které hlásal náš Mistr, to které očekává ode všech křesťanů, se nutně musí projevovat i skutky. Ježíš Kristus coepit facere et docere: zvěstoval své učení nejprve skutky a pak teprve slovy. Viděli jste ho, jak se narodil ve chlévě, v naprosté chudobě a jak první dny na zemi spí na slámě v jeslích. Později, v době jeho apoštolských cest si mezi jinými příklady jistě vzpomenete na jemné upozornění, které dává jednomu z těch, kdo ho chtějí následovat jako jeho učedníci: Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil. A zamyslete se i nad scénou, kterou zachycuje evangelium, jak v sobotu si apoštolové trhají pro utišení hladu klasy na poli.

Mohl bych dále uvádět další příklady —uvedl jsem jen to, co mě právě napadlo— kterých bys mohl využívat, aby ses stále více přibližoval Bohu i svému bližnímu. Jestliže jsem uvedl tyto příklady, není to proto, že bych pohrdal velkými skutky kajícnosti; naopak, ukazuje se, že jsou správné a užitečné, ba dokonce nutné, jestliže Pán na takovou cestu povolává, ale vždy je třeba mít schválení duchovního rádce. Ale chci tě upozornit, že velké skutky kajícnosti bývají provázeny i velkými pády, vyvolanými pýchou. A naopak, při touze dělat Bohu radost v drobných osobních bojích —jako třeba usmát se, když se mi nechce: ostatně ujišťuji vás, že jeden úsměv bývá někdy obtížnější než hodina strávená v žíněném rouchu— je obtížné dát podnět k pýše, ke směšné naivnosti, abychom se považovali za významné hrdiny: jsme jako dítě, kterému se sotva podaří nabídnout svému otci nějakou nicotnou věc, která je však přijímána s nesmírným potěšením.

Tak tedy: křesťan by se měl stále vzpírat? Ano, ale s láskou. Protože tento poklad svého povolání máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu a ne nám. Na všech stranách jsme tísněni, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.