Nedomnívejme se, že na této cestě kontemplace konečně zklidní naše vášně. Klamali bychom sami sebe, kdybychom předpokládali, že touha po Kristu, setkávání a hovor s ním, jeho sladká láska z nás udělají dokonalé lidi. I když s tím jistě máte vlastní zkušenosti, dovolte, abych vám to připomenul. Satan, nepřítel Boha i lidí, se nikdy nevzdává a nikdy nespí. A dotírá na nás dokonce i tehdy, když naše srdce plane láskou k Bohu. Ví, že v tomto případě je obtížnější dosáhnout našeho pádu, ale že - dojde—li k tomu, že člověk urazí svého Pána, byť i jen málo - bude moci uvrhnout na svědomí tohoto člověka silné pokušení zoufalství.

Chcete—li se poučit ze zkušeností obyčejného kněze, který se nesnaží mluvit o ničem jiném než o Bohu, pak vám poradím: až se bude tělo snažit dobý zpět svá ztracená práva nebo - což je ještě horší - se bude bouřit a vzpínat pýcha, uchylte se rychle do svatých ran, které na Kristově těle způsobily hřeby, jimiž byl přibit na kříž, a kopí, které proniklo jeho srdcem. S upřímností vložte do Pánových ran všechnu lidskou lásku … i lásku nadpřirozenou. To je toužit po spojení s Kristem, cítit se být bratrem Krista, jeho pokrevným přbuzným, synem téže matky, protože to byla ona, kdo nás dovedl k Ježíši.

Svatý kříž