Josemaría Escrivá Obras
184

Často mi k rozhovoru s Pánem posloužily, jak Vám často říkám a nestydím se za to, ty lidové písně, které mluví o lásce. Opravdu se mi líbí. Pán si mě, stejně jako některé z vás, vyvolil zcela pro sebe. A tak překládám do Boží řeči vznešenou lásku světských písniček. Dělá to ostatně i Duch svatý v Písni písní. Dělali to i velcí mystikové všech dob.

Přečtěte si znovu verše světice z Avily: Jestliže chceš, abych odpočívala, chci z lásky k tobě odpočívat, jestliže mi přikážeš, abych pracovala, chci se upracovat. Jen řekni: kde, jak a kdy? Řekni, lásko sladká, řekni: co mi poručíš, abych udělala? Nebo píseň sv. Jana z Kříže, která začíná takto roztomile: Mladý pastýř se o samotě trápí, lhostejný k rozkoši a potěšení, raněn láskou, myslí na svou pastýřku.

Čistá lidská láska ve mně budí nesmírný respekt a velkou úctu. Proč bychom si neměli vážit vznešené svaté lásky svých rodičů, kterým z velké části vděčíme za své přátelství s Bohem? Žehnám této lásce oběma rukama, a když se mě někdo zeptá, proč říkám oběma rukama, hned odpovím: protože nemám čtyři.

Ať je požehnána lidská láska. Ale ode mne chtěl Bůh víc. Jak tvrdí katolická teologie, odevzdat se z lásky k nebeskému království pouze Ježíši a všem lidem je něco vznešenějšího, než je láska manželská, třebaže manželství je svátost a sacramentum magnum (Ef 5,32).

Ale vždycky se každý na svém místě, v povolání, které má od Boha - ať už je svobodný, žijící v manželství, vdovec nebo kněz - musí snažit žít čistě, protože čistota je ctnost pro každého. Od každého člověka vyžaduje boj, svědomitost, dokonalost, sílu, onu jemnost, kterou pochopíme pouze v blízkosti milujícího Kristova srdce na kříži. Neznepokojujte se, jestliže na vás doléhá pokušení. Něco jiného je, když na vás pokušení doléhá, a něco jiného, když se tomuto pokušení podléhá. S Boží pomocí můžeme pokušení zahnat celkem snadno. V žádném případě však nelze smlouvat.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další