Musím vám připomenout, že nedojdete štěstí, když nebudete plnit své křesťanské povinnosti. Kdybyste je zanedbávali, měli byste kruté výčitky svědomí a byli byste nešťastní. Dokonce i ty nejbanálnější věci, které přinášejí trochu štěstí a které jsou dovolené, mohou zhořknout jako žluč, mohou být kyselé jako ocet, odporné jako zkažené vejce.

Každý z vás, i já, bychom se měli svěřit Ježíši: Pane, chci bojovat a vím, že ty neprohráváš žádné bitvy, Dobře vím, že bitvu prohraji, když se od tebe vzdálím. Vezmi mě za ruku, nepouštěj ji a drž mě pevně!

Patrně si pomyslíte: ale, otče, vždyť jsem tak šťasten. Vždyť přece miluji Ježíše Krista. Vždyť přece, byť jsem jen nádoba z hlíny, chci s pomocí Boží a jeho svaté Matky dojít ke svatosti! Nepochybuji o tom, jenom ti preventivně radím, co máš dělat, kdybys měl v této oblasti nějaké potíže.

A zase musím opakovat, že život každého křesťana, můj i tvůj, by měl být životem lásky. Naše srdce se narodilo pro lásku. Když nedostane tento ryzí, čistý a vznešený cit, mstí se, zaplaví se špínou. Opravdová Boží láska - proto i čistota života - má stejně daleko ke smyslnosti jako k bezcitnosti, k jakémukoli sentimentalismu stejně jako k necitlivosti nebo tvrdosti srdce.

Nemít srdce je zlé. Ti, kdo se nikdy nenaučili něžně milovat, jsou nešťastní. My křesťané jsme zamilovaní do Lásky. Pán od nás nežádá, abychom byli strozí, strnulí jako nějaká nehybná hmota. Chce, abychom byli prodchnuti jeho láskou. Člověk, jenž se vzdá lidské lásky pro Boha, není starý mládenec jako ti smutní, nešťastní a skleslí lidé, kteří neuměli ušlechtile a čistě milovat.