Občas jsem pozoroval, jak sportovci září oči před překážkou, kterou má zdolat. Jak velké ho čeká vítězství! Pozorujte, jak zvládá překážky. Stejně nás pozoruje i náš Otec Bůh, se zalíbením se dívá, jak bojujeme. Nikdy nám neodmítne svou všemocnou milost, a tak vždy vítězíme. Nevadí, že musíme bojovat, vždyť on nás nikdy neopouští.

Je to boj, ale ne rezignace, radostně souhlasíme, svobodně se odevzdáváme. Tvůj postoj by se neměl omezovat na pouhé vyhýbání se pádu, vyhýbání se příležitosti ke hříchu. Neměl by se redukovat na pouhé chladné a vykalkulované popírání. Víš přece, že čistota je ctnost a jako taková musí růst a zdokonalovat se? Znovu říkám, že nestačí být jen zdrženlivý. Musíme žít čistě a statečně o to usilovat. Takový postoj znamená pozitivní jednání, kdy s radostí přijímáme Boží požadavky: praebe, fili mi, cor tuum mihi et oculi tui vias meas custodiant (Př 23,26), můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.

A teď se ptám: jak ty se díváš na tento boj? Víš dobře, že každý boj, je—li vedený od počátku, je už vlastně vybojován. Okamžitě se odvrať od rizikové situace, jakmile zpozoruješ první záblesky vášně, dokonce už předtím. Kromě toho si ihned promluv se svým zpovědníkem, a to co nejdříve, pokud je to možné, protože když zcela otevřeš své srdce, v boji zvítězíš. Stačí jeden, dva skutky a už z toho bývá návyk, sklon, zvyk. Proto je třeba usilovat o to, abychom si vybojovali návyk ctnosti, sebeovládání a neodmítali nejvyšší lásku.

Uvažujte o radě, kterou dává sv. Pavel Timoteovi: te ipsum castum custodi (1 Tim 5,22), abychom i my sami rozhodně chránili tento poklad, který nám Bůh svěřil. Tolikrát jsem už ve svém životě slyšel, jak někdo říká: kdybych s tím přestal hned na začátku. Tito lidé to říkali zarmouceně a se studem.