Seznam bodů

Děláš-li hlouposti, jsi-li vnitřně i navenek lehkomyslný a nepevný ve chvílích pokušení, chceš-li bez chtění, pak je nemožné, abys pokročil ve vnitřním životě.

V tvém životě jsou dvě věci, které spolu neladí: rozum a cit.

Inteligence — osvícená vírou — ti jasně ukazuje nejen cestu, ale také rozdíl mezi hrdinským a hlupáckým způsobem, jak po ní kráčet. Především před tebe staví velikost a božskou krásu díla, které Trojice nechává v našich rukou.

Cit naopak lne k tomu, čím pohrdáš, dokonce i tehdy, když si uvědomuješ, že je to hodno opovržení. Zdá se, jako by v tvém nitru čekaly na svou příležitost tisíce maličkostí. S tím jak se tvoje ubohá vůle oslabuje — následkem fyzické únavy nebo ztráty nadpřirozeného vidění — tyto maličkosti útočí stále více na tvou představivost, až ji nakonec zaplní, a tak tě podrobí a zbaví tě odvahy: těmito maličkostmi jsou například: neúspěchy v práci, nechuť poslouchat, nedostatek prostředků, pozlátka marnivého života, malá i velká nepříjemná pokušení, záchvaty přecitlivělosti, únava, hořká pachuť duchovní prostřednosti… A někdy také strach: strach, protože víš, že Bůh tě chce mít svatého, a ty jím nejsi.

Dovol mi, abych k tobě mluvil zcela otevřeně. Máš nadbytek „důvodů“, abys odvrátil svou tvář, ale chybí ti odvaha odpovědět na milost, kterou ti On poskytuje, protože tě povolal, abys byl druhým Kristem — „ipse Christus“! — samotným Kristem. Zapomněl jsi na to, že Pán napomíná apoštola Pavla slovy: „Stačí ti moje milost!“, což potvrzuje, že jestliže chceš, můžeš.

K tomu, aby člověk ve vnitřním životě a v apoštolátě pokročil kupředu, není ani tak potřeba citová zbožnost, ale spíše rozhodná a velkorysá ochota vůle vůči božským požadavkům.

Bez Pána nemůžeš kráčet bezpečně. — Jistota, že potřebuješ jeho pomoc, tě povede k dokonalejšímu spojení s Ním v pevné a vytrvalé důvěře, posvěcené radostí a pokojem, bez ohledu na to, že cesta je drsná a příkrá.

Podívejme jak velký je rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným jednáním. První začíná dobře, aby později polevilo. Druhé začíná stejně dobře…, ale pak se snaží pokračovat ještě lépe.

Není špatné chovat se dobře z ušlechtilých lidských pohnutek. — Ale… jaký je to rozdíl, když nám „rozkazují“ pohnutky nadpřirozené!

Jeden přítel, když pozoroval naši radost z tvrdé práce, zeptal se: „To všechny ty úkoly děláte z nadšení?“ — Odpověděli mu radostně a upřímně: „Z nadšení?… To bychom se daleko nedostali!“ „per Dominum Nostrum Iesum Christum!“ — Pro našeho Pána Ježíše Krista!, který na nás stále čeká.

Svět potřebuje, abychom probudili ospalé, povzbudili bázlivé, vedli dezorientované. Jedním slovem, abychom se zapojili do řad Kristových, aby se nepromarnilo tolik energie.

Možná, že pro tebe bude také užitečná nadpřirozená vynalézavost — bystrost z vůle pramenící lásky —, kterou osvědčila jedna Bohu velmi oddaná duše, která si před různými povinnostmi říkala: „Už je čas, aby ses doopravdy rozhodl dělat něco, co by stálo za to.“

Jaké křesťanské dokonalosti chceš dosáhnout, jestliže se stále řídíš svými rozumy a děláš jen „to, co se ti líbí…?“ Všechny tvé nepřemožené chyby budou logicky nést jen plody špatných činů. A tvoje vůle — která nebude zocelena ve vytrvalém boji — ti nebude k ničemu, až přijde obtížná situace.

Vnějšek budí zdání energie a síly. — Ale kolik nedostatků a jak slabá vůle je uvnitř!

— Podporuj rozhodnutí, že se tvoje ctnosti nepromění v masku, ale v oblečení, které by definovalo tvůj charakter.

„Znám některé ženy a některé muže, kteří nemají sílu ani na to, aby žádali o pomoc,“ říkáš mi znechucený a zahanbený. — Nepřecházej to bez povšimnutí, tvoje vůle zachránit sebe a zachránit je, může být výchozím bodem jejich obrácení. Kromě toho, jestli o tom budeš přemýšlet, uvědomíš si, že také tobě jednou podali pomocnou ruku.