Seznam bodů

Největší pošetilec, který kdy existoval a bude existovat, je On. Lze si snad představit větší pošetilost než odevzdávat se tak, jako to dělá On, a těm, kterým se odevzdává?

Jakou pošetilostí bylo zůstat bezbranným dítětem! Tehdy se však i mnozí zlosynové obměkčili a neodvážili se ho týrat. Zdálo se mu to málo, chtěl se ještě více pokořit, ba rozdávat se. Stal se nám pokrmem, stal se Chlebem. Božský pošetilče! Jak s tebou jednají lidé? A co já sám?

Ježíši, tvá šílená Láska mi rve srdce. Stal ses malým a bezbranným, aby se ti, kdož tě požívají, stali velkými.

Musíš docílit toho, aby tvůj život byl zásadně a zcela eucharistický.

Rád nazývám svatostánek „vězením lásky“.

Už dvacet století je zde On dobrovolně uzavřen — pro mě a pro všechny.

Přemýšlel jsi někdy, jak by ses připravoval na přijetí Pána, kdybys mohl přijímat pouze jednou v životě?

Poděkujme Bohu za to, že se k němu můžeme tak snadno přiblížit. Naším nejlepším díkůvzdáním však bude naše dobrá příprava na jeho přijetí.

Řekni Pánu, že napříště pokaždé, když budeš sloužit mši svatou nebo se jí účastnit, podávat nebo přijímat Nejsvětější svátost, budeš tak činit v pevné víře a s horoucí láskou, jako kdyby to bylo naposledy ve tvém životě.

A lituj svých minulých nedbalostí.

Chápu tvou snahu přistupovat denně ke svatému přijímání. Vždyť ten, kdo se cítí jako dítě Boží, nutně potřebuje Krista.

Během mše svaté si uvědomuj, že jsi skutečně přítomen božské Oběti. Na oltáři se Kristus znovu obětuje za tebe.

Až ho budeš přijímat, řekni mu: „Pane, doufám v tebe, klaním se ti, miluji tě. Posiluj mou víru, staň se oporou mé slabosti. Ty sám jsi zůstal v eucharistii bezbranným proto, abys napravoval lidskou slabost.“

Musíme si vzít k srdci tato Ježíšova slova a přizpůsobit se jim: „Desiderio desideravi hoc Pascha manducare vobiscum, toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka.“ Nemůžeme dokázat svůj nesmírný zájem o svatou Oběť a svou láskou k ní lépe, než pečlivým dodržováním i nejdrobnějších pravidel obřadu předepsaného moudrostí církve.

Kromě své Lásky však musíme také vědomě toužit po podobě s Ježíšem Kristem, a to nejen uvnitř, ale i zevnějškem. V širokém prostoru křesťanského oltáře je nutné se pohybovat s rytmem a harmonií poslušné svatosti, která se ztotožňuje s vůlí snoubenky Kristovy, a tedy s vůlí samotného Krista.

Musíme přijímat Pána v eucharistii tak, jako přijímáme významné pozemské osobnosti, ba ještě důstojněji — s výzdobou, osvětlením, v novém oblečení…

Zeptáš—li se mě, jakou čistotu, jaké ozdoby a světla mám na mysli, odpovím ti takto: čistotu všech tvých smyslů, ozdoby v podobě všech tvých schopností, světlo v celé tvé duši.

Staň se eucharistickou duší.

Synu, stane—li se svatostánek středem všech tvých myšlenek i nadějí, jak hojné budou plody tvé svatosti i tvého apoštolátu!