Seznam bodů

Eucharistie a tajemství Boží Trojice

Tento trojičný proud lásky k lidem stále vznešeně pokračuje v eucharistii. V katechismu jsme se všichni před lety učili, že eucharistie může být považována za oběť a svátost a že tuto svátost máme jako přijímání a jako poklad na oltáři: ve svatostánku. Tomuto eucharistickému tajemství, Tělu Krista, Corpus Christi, přítomnému ve všech svatostáncích světa, věnuje církev zvláštní svátek. Dnes na Zelený čtvrtek zaměříme svou pozornost na posvátnou eucharistii, na oběť a pokrm ve mši svaté a ve svatém přijímání.

Mluvil jsem o trojičném proudu lásky k lidem. Kde jinde se silněji uplatní než ve mši svaté? Při mešní oběti působí celá Trojice. Proto se mi líbí závěr mešní modlitby: Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna – obracíme se k Otci –, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Ve mši svaté se modlitba stále obrací k Otci. Kněz je zástupcem věčného kněze Ježíše Krista, který je zároveň obětí. A působení Ducha svatého ve mši svaté není méně tajemné ani méně jisté. Silou Ducha svatého, píše svatý Jan Damašský, se proměňuje chléb v Kristovo tělo.

Toto působení Ducha svatého jasně ukáží slova, kterými kněz svolává Boží požehnání na obětní dary: Přijď, Posvětiteli, všemohoucí, věčný Bože, požehnej tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu, dokonalou oběť, která přinese povinnou úctu nejsvětějšímu jménu Boha. Vyprošujeme si posvěcení, které působí Utěšitel a posílá nám je Otec a Syn. Právě tak vyznáváme činnou účast Ducha svatého při oběti krátkou modlitbou před svatým přijímáním: Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, jenž jsi z vůle Otcovy spolupůsobením Ducha svatého svou smrtí svět oživil.

Při mešní oběti je přítomná celá Boží Trojice. Z vůle Otce a za spolupráce Ducha svatého se Syn dává jako výkupná oběť. Naučme se stýkat se s Nejsvětější Trojicí, s trojjediným Bohem – třemi božskými osobami jedné podstaty, lásky, účinného posvěcujícího působení.

Hned po mytí rukou (lavabo) se kněz modlí: Přijmi, Svatá Trojice, tuto oběť, kterou ti přinášíme na památku umučení, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista, Pána našeho. A na konci mše svaté je další modlitba vroucí oddanosti vůči trojjedinému Bohu: Placeat tibi, Sancta Trinitas, obsequium servitutis meae… Svatá Trojice, nechť se ti líbí výkon služebnosti mé; a dej, aby oběť, kterou jsem já nehodný před zraky velebnosti tvé přinesl, tobě byla příjemná, mně pak a všem, za které jsem ji přinesl, aby pro tvé milosrdenství byla na odpuštění.

Mše svatá – tvrdím – je konání božské, trinitární, ne lidské. Sloužící kněz se podřizuje Pánovu úmyslu tím, že mu propůjčuje své tělo a svůj hlas; ale nejedná ve vlastním jménu, ale in persona et in nomine Christi, v osobě a ve jménu Krista.

Z lásky Trojice k lidem plynou z Kristovy přítomnosti v eucharistii pro církev i pro lidstvo všechny milosti. To je oběť, kterou předpověděl Malachiáš: Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá (1,11). Je to oběť Krista, která je přinášena Otci ve spolupráci s Duchem svatým: nekonečně hodnotná oběť, která v nás zvěčňuje ono vykoupení, jež oběti Starého zákona nemohly přinést.