Seznam bodů

Děti… Jak se snaží, aby se v přítomnosti svých rodičů chovaly důstojně!

A královské děti, před svým otcem králem, jak se snaží, aby zachovaly královskou důstojnost!

A ty… neuvědomuješ, že jsi neustále před velkým Králem, svým Otcem-Bohem?

„Otče — řekl mi ten mladý muž (copak se s ním asi stalo?), dobrý student na Centrálce — přemýšlel jsem o tom, co jste mi řekl…, že jsem Boží syn!, a přistihl jsem se, že kráčím ulicí s hlavou vzhůru a plný pýchy…, Boží syn!“

S čistým svědomím jsem mu poradil, aby tuto „pýchu“ podporoval.

Bolí mě, když vidím, jak se vystavuješ nebezpečí vlažnosti, když se vážně nesnažíš dosáhnout dokonalosti ve svém stavu.

— Říkej se mnou: Nechci být vlažný!: „Confige timore tuo carnes meas!“ — Uděl mi, můj Bože, synovskou bázeň, abych se vzpamatoval!

„Timor domini sanctus.“ — Bázeň Boží je posvátná. Bázeň, která je úctou syna k otci, není nikdy otrocká, protože tvůj Otec-Bůh není tyran.

Až skončíš svou práci, konej práci svého bratra, pomáhej mu pro Krista s takovou jemností a přirozeností, aby si nikdo, ba ani on sám, neuvědomil, že děláš víc, než vlastně spravedlivě máš.

— Toto je opravdu vynikající ctnost dítěte Božího!

Je dobře, že sloužíš Bohu jako syn, bez platu, velkoryse… — Ale nedělej si starosti, když někdy pomyslíš na odměnu.

Neměj strach ze smrti. — Od této chvíle ji přijmi velkoryse…, až bude Bůh chtít…, jak bude Bůh chtít…, kde bude Bůh chtít. — Nepochybuj: smrt přijde v čase, na místě a způsobem, který je ten nejlepší…, poslaná tvým Otcem-Bohem. — Buď vítána naše sestra smrt!

Je dobré vzdávat Bohu slávu bez předchozích závdavků (žena, děti, pocty…) té slávy, ze které se s ním budeme plně těšit v Životě.

Navíc on je štědrý… Odplácí stokrát víc: a to je pravda i na dětech. — Mnozí se jich vzdávají pro jeho slávu a mají tisíce dětí duchovních. — Dětí, jako jsme my dětmi našeho Otce, který je na nebesích.

Před Bohem, který je věčný, jsi dítětem menším, než je před tebou dvouleté batole.

A kromě toho, že jsi dítětem, jsi synem Božím. — Nezapomínej na to!

Nechtěj být dospělým. — Buď dítětem, stále dítětem, i když zemřeš jako stařec. — Když dítě zakopne a upadne, nikdo se nediví…: jeho otec přispěchá, aby je zvednul.

Když ten, kdo upadne, je dospělý, první reakcí druhých je smích. — Někdy po této první reakci ustoupí smích soucitu. — Ale dospělí musí vstát sami.

Tvá každodenní smutná zkušenost je plná klopýtnutí a pádů. Co by s tebou bylo, kdybys nebyl pokaždé více dítětem?

Nechtěj být dospělým. — Buď dítětem, a když zakopneš, ať tě zvedne ruka tvého Otce-Boha.

Tím, že tě Pán chtěl za apoštola, ti připomněl, abys nikdy nezapomněl, že jsi „synem Božím“.