Seznam bodů

Z důvodu, které nejsou jen věcí náhody, ale které zná jistě Ježíš, který je tu před námi ve svatostánku, jsem ve svém životě dokonale poznal a uvědomil si, že jsem Boži syn, a pocítil jsem radost, že jsem se mohl ponořit do srdce svého Otce, abych mohl napravovat očisťovat se, abych mu mohl sloužit a chápat všechny lidi a odpouštět jim na základě jeho lásky a mé pokory.

Proto bych dnes na vás chtěl naléhat, že je nutné, abychom se všichni —vy i já— vzpamatovali a probudili se ze spánku slabosti, do kterého tak snadno upadáme, a abychom znovu procitli a uvědomili si hned teď, co to znamená, že jsme Boží děti.

Ježíšův příklad, Kristův konkrétní život v Orientě, to vše nám pomáhá nechat se prodchnout touto pravdou. Když přijímáme svědectví lidské, čteme v Epištole, tím větší má platnost svědectví Boží. A v čem spočívá svědectví Boží? Na to říká sv. Jan: Hleďte, jak velkou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme… Milovaní, už teď jsme Boží dětí.

Já sám jsem se po léta snažil opírat se o tuto radostnou skutečnost. Moje modlitba byla vždy stejná, jen mívala jiné zabarvení. Říkal jsem třeba: Pane, ty jsi mě poslal právě sem; ty jsi mi svěřil to či ono a já ti důvěřuji. Vím, že jsi můj Otec. Vždy jsem pozoroval, že malé děti si jsou naprosto jisti svými otci. Moje kněžská zkušenost mi potvrzuje, že odevzdat se do rukou Božích vede k pevné, hluboké a upřímné zbožnosti a odhodlání neustále pracovat na Božím díle.

Quasi modo geniti infantes… Rád všude mluvím o modlitbě Božích dětí, kterou nám připomínají slova dnešní liturgie: každý kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem, překonavá obtíže, vítězí ve velkém boji za mír mezi lidmi i ve společnosti.

Naše moudrost i naše síla spočívá právě v přesvědčení, že jsme malí, že před Bohem jsme pouhé "nic", ale On nás povzbuzuje, abychom jednali s pevnou důvěrou a chválili Ježíše Krista, jeho Jednorozeného Syna, přes všechny své chyby a osobní selhávání, když ovšem při naší slabosti snaha k překonávání těchto chyb a nedostatků.

Jistě jste slyšeli, že často opakuji stále stejnou radu z Písma svatého: discite benefacere, protože bychom se měli učit a měli učit konat dobro. Musíme ovšem začít sami u sebe, snažit se zjistit, jaké je to dobro, po kterém bychom měli toužit: pro každého z nás, pro každého svého přítele, pro každého člověka. Neznám lepší způsob jak uvažovat o Boží velikosti: vycházet z tohoto nevýslovného a zároveň jednoduchého hlediska, že On je náš Otec a my jsme jeho děti.

Nedojímá nás, že apoštol Jan, již ve velmi pokročilém věku, nás ve většině svých listů nabádá, abychom jednali podle tohoto Božského učení? Láska, kterou se mají křesťané navzájem milovat, pochází z Boha, který je Láska. Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. Všímá si bratrské lásky, vždyť skrze Krista jsme se stali Božími dětmi: Hleďte, jak velikou nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Naléhá na naše svědomí, aby citlivěji reagovalo na Boží milost, a klade zvláštní důraz na to, že jsme dostali zvláštní důkaz Otcovy lásky k lidem: v tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Pán se chápe iniciativy, vychází nám vstříc. Dal nám tento příklad, abychom spolu s ním sloužili druhým, abychom —rád to opakuji stále znovu— velkoryse položili své srdce na zem, aby po něm lidé mohli jít a šli po měkkém, aby se jim tak usnadnilo jejich úsilí. Měli bychom se takto chovat, protože jsme děti stejného Otce, toho Otce, který neváhal a dal nám svého milovaného Syna.