Seznam bodů

Modlete se se mnou k Pánu: doce me facere voluntatem tuam, quia Deus meus es tu —nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Jedním slovem, ať z našich rtů vytryskne upřímná touha ochotně odpovědět na výzvy našeho Stvořitele, snaha plnit jeho záměry s neochvějnou vírou, s předsvědčením, že on nemůže nikdy selhat.

Budeme—li takto milovat Boží vůli, pochopíme, že hodnota víry nespočívá v jejím hlásání, ale v rozhodnosti hájit ji skutky. A tak hned začneme jednat.

Ale vraťme se ke scéně, která se rozvíjí na cestě u Jericha. Teď mluví Kristus k tobě. Říká ti: co ode mne chceš? Ať vidím, Ó Pane, ať vidím! A Ježíš říká: Jdi, tvá víra tě zachránila! A hned začal vidět a šel tou cestou za ním. Šel za ním tou cestou. I ty jsi poznal, co ti Pán navrhuje a rozhodl ses jít za ním. I ty se snažíš kráčet v jeho šlépějích, oblékat se v Kristovo roucho, být Kristem. A tak ve světle, které ti Pán stále dává, musí být tvoje víra účinná a obětavá. Nedělej si nějaké zvláštní iluze, nemysli, že objevíš něco nového. Víra, kterou Bůh od nás vyžaduje, je taková: musíme podle ní kráčet a konat skutky plné velkorysosti, odhodit všechno, co překáží.

Jak se máme modlit? Odvažuji se tvrdit a nebojím se, že bych se mýlil, že existuje mnoho, nekonečně mnoho způsobů, jak se modlit. Ale já bych si přál, abyste se modlili jako Boží děti, aby vaše modlitba nebyla tlacháním pokrytců, kteří by měli vyslechnout Ježíšova slova: Ne každý, kdo mi říká: "Pane! Pane!", vejde do nebeského království (Mt 7,21). Ti, kdo jednají pokrytecky, snad dosáhnou zvuku modlitby, píše sv. Augustin, ale ne jejího hlasu, protože v tom není pravý život a chybí snaha plnit vůli Otce. Ať naše volání "Pane" je spojeno s účinnou touhou uskutečňovat vnitřní popudy, jež v naší duši probouzí Duch svatý.

Měli bychom se snažit o to, aby na naší straně nebyl ani stín nějaké obojetnosti. Prvním předpokladem k vymýcení tohoto zla, které Pán tak tvrdě odsuzuje, je snaha vypěstovat si jasný odpor k hříchu. Měli bychom velice silně a upřímně pociťovat - srdcem i rozumem - hrůzu ze smrtelného hříchu. Zároveň by však v nás měl být zakořeněn odpor k jakémukoli lehkému hříchu, k jakémusi obojetnému počínání, jež nás sice nezbavuje milosti posvěcující, ale zanáší cesty, kterým k nám tato milost přichází.