Seznam bodů

Possumus! S pomocí Boží můžeme zvítězit. Říkám vám, že není těžké, aby se práce stala modlitbou. Stačí jen nabídnout ji Bohu a dát se do díla, a Bůh, který vás slyší, vám už pomůže. Budete při své denní práci umět rozjímat. Protože máme jistotu, že On se na nás dívá a zároveň nás žádá, abychom se zase přemohli: žádá od nás malou oběť; abychom se usmáli na nějakou nepříjemnou osobu, abychom začali prací méně příjemnou, ale nezbytnější, abychom dbali na drobnosti a vytrvali u práce, když by bylo tak snadné ji opustit, abychom neodkládali na zítřek to, co můžeme udělat dnes. Měli bychom dělat všechno tak, abychom vyhověli Jemu, našemu Bohu Otci. A můžeš si dát na svůj stůl nebo na nějaké skryté místo, kde by nebudil pozornost, ale které by ti sloužili jako budíček pro tvé rozjímání, kříž, který bude tvé srdce i pro tvou duši učebnicí, z které se budeš učit lekce služby.

Když se rozhodneš — přirozeně, aniž bys opouštěl tento svět, při své běžné práci. dát se na tuto cestu rozjímání, hned pocítíš přátelství našeho Mistra i Boží příkaz proklestit Boží stezky země celému lidstvu. Ano, touto svou prací přispěješ k rozšíření Kristova království do všech světadílů. A budou následovat hodiny práce, jedna za druhou, které budeš obětovat za daleké národy, které se teprve rodí k víře, za národy Východu, kterým je brutálně bráněno svobodně vyznávat víru; za tradičně křesťanské země, kde se zdá, že světlo Evangelia ztratilo svůj lesk a lidé se zmítají v nevědomosti… Taková hodina práce pak nabývá velké hodnoty, to, že vydržím pracovat dále se stejným úsilím, ještě chvilku, ještě několik minut, až do úplného dokončení úkolu. Děláš tak prakticky a jednoduše z rozjímání apoštolát jako naléhavou potřebu srdce bijícího svorně s nejsladším a milosrdným srdcem Ježíše, našeho Pána.

Sešli jsme se zde, consummati in unum (Jan 17, 23), abychom v jednotě prosili Pána o odhodlání stát se jeho účinnými nástroji. Před svátostným Ježíšem - radostně vyznávám víru ve skutečnou přítomnost Pána v eucharistii - se chceme modlit, aby se naše srdce rozezvučela tak mocně, aby to bylo slyšet do všech končin země, až do posledního koutku této planety, aby lidé, kteří tam žijí, dovedli velkoryse věnovat svůj život službě Bohu i lidem. Díky společenství svatých všichni máme účast (3 Jan 8) na hlásání Boží pravdy a pokoje.

Měli bychom se tedy zamyslet nad tím, jak právě my budeme napodobovat svého Mistra. Jestliže opravdu chceme usilovat o šíření Kristova království, zastavme se na chvíli, přemýšlejme a učme se od Pána některým ctnostem, které by měly ovlivňovat naše jednání.

V evangeliu se dále píše: Poslali k němu své učedníky - tj. učedníky farizeů - zároveň s herodovci, aby mu řekli: Mistře… (Mt 22, 16). Všimněte si toho falešného oslovení "Mistře". Tváří se, jako by byli jeho obdivovatelé a přátelé, oslovují ho jako nějakou autoritu, od níž očekávají nějaké poučení. Magister, scimus quia verax es (Mt 22, 16), víme, že jsi pravdomluvný… Jaká prohnanost! Už jste někdy viděli větší neupřímnost? Dávejte dobrý pozor. Nebuďte záludní, podezíraví. Na svých bedrech byste však měli cítit tíži ovečky, s kterou bývá v katakombách zobrazován Dobrý pastýř. A nebude to jen jeden člověk, jehož bychom měli takto nést na ramenou, ale celá církev, celé lidstvo.

Jestliže na sebe vezmete velkoryse tuto odpovědnost, stanete se statečnými a moudrými, a tak budete moci hlásat Boží slovo. Budete—li to dělat poctivě, bude vás řada lidí považovat za mistry, dokonce i tak nazývat, aniž byste o to usilovali. Přece nehledáme pozemskou slávu. Ale nesmíte se divit, když se do vaší přízně budou snažit vlichotit i takoví lidé, kteří vám budou jenom pochlebovat. Pamatujte si dobře to, co jsem vám už tolikrát opakoval: žádné pomluvy, žádné postranní řeči, žádné lidské ohledy, ani nějaké "co tomu řeknou lidé", tím méně falešné chvály nám nikdy nesmí bránit dělat to, co dělat máme.

Dojímá nás do hloubi duše, když pozorně nasloucháme slovům sv. Pavla: To je vůle Boží: vaše posvěcení! (Sol 4,3) Dnes si to opět připomínám a chtěl bych to připomenout i vám a všem lidem. To je Boží vůle, abychom byli svatí.

K tomu, abychom mohli lidem přinášet pravý pokoj, abychom proměnili zemi, abychom ve světě a skrze věci tohoto světa hledali Boha, je nezbytné, abychom byli svatí. Když hovořím s lidmi z různým zemí a z nejrozmanitějšího společenského prostředí, často se mě tito lidé ptají: A co řeknete nám, ženatým a vdaným? A co nám, co pracujeme na poli? A co vdovám? A co mladým?

Důsledně na to odpovídám, že mám jen jediný recept. A obvykle zdůrazňuji, že náš Pán přece hlásal radostnou zvěst všem lidem bez rozdílu. Jeden recept a jeden pokrm. Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo (Jan 4,34). Každého Bůh povolává ke svatosti, od každého vyžaduje, aby měl lásku. Ať jsme mladí nebo staří, svobodní nebo žijeme v manželství, zdraví nebo nemocní, vzdělaní nebo nevzdělaní, ať pracujeme kdekoli, ať jsme kdekoli. Existuje jen jediný způsob jak růst v důvěrném přátelství s Bohem: mluvit s ním v modlitbě, hovořit s ním, projevovat mu upřímně a srdečně svoji lásku.

Mluvit s Bohem