Seznam bodů

Domníváš se, že máš na sobě mnoho hříchů, že tě Pán nebude moci vyslyšet? Není tomu tak, protože je přece nejvýš milosrdný. Když přes toto ujištění si uvědomuješ svou hříšnost, zachovej se jako celník z evangelia (srov. Lk 18,13). Pane, jsem tady, podívej se! A všimněte si, co nám vypráví sv. Matouš. K Ježíšovi přinášejí ochrnulého člověka. Nemocný neříká nic, pouze je tam, před Bohem. A Kristus, dojat lítostí, bolestí člověka, který ví, že si nic nezaslouží, hned jedná jako obvykle milosrdně: Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy (Mt 9,2).

Dám ti rady: snaž se ve své modlitbě vmísit jako další osoba navíc mezi ostatní účastníky dění na některých místech v evangeliu. Nejprve si představ příslušný výjev nebo tajemství, které ti pomůže k soustředění a meditaci. Potom přemýšlej a uvažuj o příslušném rysu Mistrova života: o jeho něžném srdci, o jeho pokoře, o jeho čistotě, o jeho plnění Otcovy vůle. Potom mu vyprávěj, jak je to s tebou v podobných záležitostech, co se ti obvykle stává, co se ti děje právě teď. A dávej dobrý pozor, protože ti třeba bude chtít něco naznačit: člověk si v takové chvíli může uvědomit řadu věcí, mohou se objevit výčitky svědomí.

Snad někomu z vás pomůže, když vám řeknu, že mám ve zvyku zhmotňovat i věci nejduchovnějšího charakteru k usměrnění modlitby. I náš Pán to tak činil. Rád učil v podobenstvích, které vybíral z prostředí, v němž žil: byla to podobenství o pastýři a ovcích, o vinné révě a ratolestech, o lodích a sítích, o zrnu a rozsévači …

I do našeho srdce padlo Boží slovo. Jakou půdu jsme mu připravili? Je tam hodně kamení? Je tam trní? Je to snad místo udupané čistě lidským, malodušným a lhostejným jednáním? Pane, ať je moje pole půdou dobrou, úrodnou, velkodušně vystavenou dešti i slunci, ať v něm dobře zakoření tvé semeno, ať dává klasy a dobrou úrodu.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti (Jan 15,5). Je září a vinné keře mají dlouhé, jemné, pružné a uzlovité ratolesti obtížené plody, které čekají na sklizeň. Podívejte se na ty plné letorosty, berou si mízu z kmene. Pouze tak se mohla za několik měsíců změnit původně malé poupata na sladkou a vyzrálou dřeň, která potěší lidské oči i srdce (srov. Ž 103,15). Na zemi snad zůstalo několik klacků, napolo zahrabaných. Byly to malé výhonky, ale suché, sežehnuté sluncem. Jsou tím nejnázornějším symbolem neplodnosti: Neboť beze mne nemůžete dělat nic (Jan 15,5).

Poklad. Představte si tu nesmírnou radost člověka, jenž ho nalezl. Je konec nedostatku, který ho sužoval. Prodá všechno, co má, a koupí to pole. Jeho srdce je tam, kde má ukryt svůj poklad (srov. Mt 6,21). Naším pokladem je Kristus. Měli bychom s lehkým srdcem hodit přes palubu všechno, co by nám stálo v cestě, když ho chceme následovat. Naše loďka bez této přítěže popluje přímo do bezpečného přístavu Boží lásky.