Seznam bodů

Možná že si někdo z vás pomyslí, že mluvím jen o nějakém vybraném okruhu vyvolených osob. Nenechte se oklamat vlastní zbabělostí nebo pohodlím. Snažte se naopak vycítit Boží naléhání, aby se každý z nás stal druhým Kristem, ipse Christus, samotným Kristem, krátce řečeno naléhání, aby naše jednání bylo v souladu s naší vírou, a svatost, o kterou bychom měli usilovat, aby nebyla jen nějakou druhořadou svatostí, protože něco takového prostě neexistuje. A hlavně musíme, v souladu s naší přirozeností, milovat, láska je přece svorník dokonalosti, musíme milovat podle jasně vyslovených přikázání, které nám dává sám Pán: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, aniž bychom si něco chtěli nechávat pro sebe. V tom spočívá svatost.

Je velmi smutné žít a zabíjet čas, který je velkým Božím darem. Pro ospravedlnění takového počínání neexistuje žádná výmluva. Nikdo ať neříká: mám k disposici jen jednu hřivnu, nemohu ničeho dosáhnout. I s jedinou hřivnou můžeme přece vykonat záslužnou práci. Je velmi smutné nezískat nic, nemít dobrý užitek ze všech schopností —ať jich je málo nebo hodně— které Bůh dává člověku, aby sloužil lidem a společnosti.

Když nějaký křesťan promarňuje svůj čas na zemi, dostává se do nebezpečí, že promarní i své nebe, když se pro své sobectví uchýlí do ústraní, skryje si, nedělá si s ničím starosti. Kdo miluje Boha, ten nejen že dá vše co má do Kristových služeb, on dá i sám sebe. Nevidí —přízemním pohledem— své já ve zdraví, jménu, povolání.

V rychlosti si vyjmenujeme některé další lidské ctnosti. Vím, že ve vaší modlitbě k Pánu se objeví ještě mnoho dalších. Já bych se chtěl na chvíli zastavit u jedné nádherné vlastnosti. Je to velkodušnost.

Velkodušnost. To je veliký duch, široká duše, do které se toho hodně vejde. Je to vlastnost, která působí, že jsme ochotni vyjít sami ze sebe a vykonat velké činy ve prospěch druhých. U velkodušného člověka se nemůže uhnízdit úzkoprsost, nemá u něho místo skrblictví ani sobecká vypočítavost ani intrikánství. Velkodušný člověk věnuje své síly bez výhrady tomu, co za to stojí, a proto je i ochoten odevzdat se i on sám. Nespokojuje se s dáváním, ale on sám se dává. A tehdy se mu podaří nejvyšší projev velkodušnosti: dát se Bohu.